O článku v týdeníku Respekt, který zveřejnil, kolik bylo zaplaceno za dívky unesené v Pákistánu a spekuloval, že jedna z nich se tam chtěla vrátit, jsme už psali . Erik Tabery se mezitím začal hájit, že Respekt udělal dobře. Jde ale o argumenty typické pro děcko chycené na třešních. Na jeho výrocích jsou neuvěřitelné dvě věci.
Za prvé je to vysvětlení toho, proč Respekt spekuloval, že se jedna z unesených dívek chtěla vrátit do Pákistánu. V rozhovoru pro server Neovlivni.cz říká, že unesená je veřejnou osobou a vysvětluje to takto (pomiňme, že se během dvou otázek dívka přeměnila z veřejné osoby na z části veřejnou osobu): „Ve chvíli, kdy to řešila celá společnost, kdy za ni vláda platila, je z části veřejnou osobou. Tedy – úplně respektuji, že to není veřejná osoba v tom ohledu, aby byl nárok lézt jí do soukromí, stát jí za plotem a zkoušet ji oslovovat. Nicméně to, jak se ten případ vyvíjí, co se kolem toho řeší, že to pořád řeší i ty bezpečnostní složky, to je prostě veřejné téma.“
Ony už řeči Respektu o tom, že jedna z dívek se s návratem do „svobodné reality“ vyrovnala lépe, zatímco druhá přijala „muslimskou víru svých věznitelů“ jsou dost silným kafem – jako by nemohla prostě přijít sama na to, že jí nějaká víra vyhovuje, Respekt prostě automaticky předpokládá, že je stále jaksi mentálně uvězněná (pozoruhodné je, že tím paradoxně posiluje předsudky o islámu, které se jinak snaží rozbíjet). Ale označit unesené ženy za veřejné osoby jen proto, že za ně stát platil a že jejich únos zajímal bábu Dymákovou, je skutečný cynismus. Po zaplacení výkupného se nestáváte majetkem veřejnosti, ledaže bychom přijali za své argumenty obchodníků s otroky. A v duchu tohoto cynismu lze o jedné z unesených spekulovat, že se chtěla vrátit, čímž se se v očích veřejnosti automaticky stává „sprostou podezřelou“ a nevděčnicí, za kterou stát neměl dát ani korunu. Tabery považuje za zajímavou informaci, že u unesených žen „bezpečnostní složky ještě dnes, po letech, řeší, jestli smí nebo nesmí vycestovat kamkoli na východ. Jakoby: Co je jim do toho, proč by tam nemohly jet?“ Otázka ale zní jinak: Co je do toho Taberymu a celé veřejnosti?
„Malér je, že vám pak někdo z vašeho textu vytrhne jeden kus a pustí to na sítě; některá média se momentálně věnují jen tomu. A my vidíme, že si x-lidí udělalo závěr, že se dívka chtěla vrátit do Pákistánu, přitom my v textu máte, že tuhle otázku jako možné riziko řešily bezpečnostní složky, ale ta rodina a okolí říká něco jiného. Jenže tuhle část už nikdo nepoužije. To mě samozřejmě trápí. V některých ohledech bych tedy dnes některé věci formuloval – nechal formulovat – jinak. Aby to nedalo závdavek či podnět k tomu, co teď tvrdí jiná média jako hotovou věc,“ říká Tabery. Jeden se domnívá, že po přistání z cizí planety neměli Taberyho hned udělat šéfredaktorem (vodítkem pro konspirátory by mohl být fakt, že Neovlivni.cz své otázky uvádí zkratkou Neo – jako by Tabery žil v nějakém Matrixu). Divit se, že informace, že podle tajných služeb se chtěla jedna z dívek vrátit do Pákistánu, se chytne veškerý tisk, může jen ten, kdo na naší planetě už dlouhou dobu nebyl. A je jedno, jak by to v Respektu stylisticky přepsali. Jedinou možností je prostě tuto věc nenapsat.
Erik Tabery (Foto: ČTK/Kořínková Eva)
Druhou neuvěřitelností je zveřejnění výše výkupného. To má dva aspekty. Prvním je dopad na osud budoucích unesených. „Podle mě informace o konkrétní částce, fakt, že se o ní bude psát nebo mluvit, nezvyšuje riziko. Oni vědí, že se za unesené platí,“ tvrdí Tabery. Jednomu se líbí, jak se odvolává na článek v New York Times ve stylu, když to dělají druzí, tak my můžeme také. „Když skočí z okna, skočíš taky?“ říkávala moje babička (pomiňme, že NYT dokazuje, že evropské státy platí, ačkoliv to popírají, stejně dobře tedy mohou popřít pravdivost těchto údajů). Abyste přišli na to, že zveřejnění konkrétní částky riziko zvyšuje, nemusíte mít doktorát, stačí hrát třeba Monopoly, jejichž podstatnou součástí je vyjednávání, při kterém můžete stejný pozemek dostat za výrazně odlišné ceny. „Vyjednávači, kteří případně budou vyjednávat o propuštění, už mají díky této informaci nasazený strop daleko výš, upozornila v duelu s Taberym novinářka Tereza Engelová. A odborník na vyjednávání Adam Dolnik zdůraznil: „Každý teď ví, že česká vláda si cení životy svých občanů údajně na deset milionů dolarů. Takové bude příště i očekávání druhé strany a to je velmi špatně. Dramaticky to Česku pro příště zužuje manévrovací prostor při vyjednávání.“ Schází už jen jeden krok, který ironicky popsal František Lutonský z České televize na svém twitterovém účtě: „Nemohl by tedy stát říct, jaký je letošní budget na výkupné za únosy českých občanů, ať to mají teroristi komplet?“ Stát to neřekne, ale únosci nemusejí být smutní, on to za něj Respekt jistě udělá.
Ještě zásadnějším problémem je ovšem Taberyho postoj, že se Respekt zveřejněním výkupného podílí na veřejné debatě, zda unesené platit, či neplatit. Jeden si představuje, co si asi tak Tabery myslel. Že se bude kultivovaně diskutovat o tom, která částka je adekvátní a která nikoliv? Že veřejnost probere všechny aspekty placení a neplacení s ohledem na minulé, či budoucí oběti? Vraťme se z Neználkova výletu na Měsíc a podívejme se, co zveřejněná informace opravdu ve veřejnosti vyvolává. A kdo by to byl řekl, nejsou to zrovna ty nejušlechtilejší reakce: „Jedna z nich - budu ji nazývat muslimskou blbkou – se chce vrátit ke svým věznitelům a byla zatčena na tureckých hranicích. Tak, za tuhle krávu jsme vyhodili cca 77 milionů místo toho abychom je použili na lidi, kteří to potřebují a stojí o to.“ – Ty dvě vymaštěnené, nezodpovědné dyliny připravily stát o nemalé peníze, které se "strhnou" určitě z peněz pro nás obyčejné lidi! A proč? Měly tam zůstat, jsou to nakažená jablka!“ – „Tohle je fakt bordel,kde to žijeme...na nemocné děti, Klokánky atd peníze nejsou..Ale za dvě kundy,kterým se zachtělo černe klobásy stát zaplatí 150 milionu ,aby se vrátili zpět..a tá frnda vezme roha a chce se tam vrátit ???!!!!!! vše bych jim to dala zaplatit,šmuckám...nikdo je nikam neposlal,každej kretén ví,že jezdit do těchto zemí je riziko...neuvěřitelný,jakej bordel je náš stat !!!! hnus!!!“
Tabery na tento problém reaguje takto: „Pokud má mít práce novinářů nějaký smysl, musí počítat s tím, že na druhé straně jsou čtenáři, kteří mají primárně zájem o to se něco dozvědět. Pokud budeme automaticky počítat s tím, že čtenáři jsou jen nenávistní šílenci, nemůžeme publikovat de facto nic.“ To je ovšem alibistická výmluva člověka, který si před zveřejněním článku nepoložil základní otázku: Bude tato informace užitečná i k něčemu jinému, než že zvedne náklad časopisu a povědomí o něm u veřejnosti? Odpověď by totiž zněla: Ničemu tím neprospěji, je to jen náboj do zbraní nenávistných šílenců. Přesně to shrnul Dolnik: „Není moc těžké si představit, že při současných náladách ve společnosti a vymezování se vůči islámu zpráva o smyšleném záměru vrátit se k únoscům Hanu Humpálovou poškodí a diskredituje. Vždyť přece daňoví poplatníci zaplatili miliony za její záchranu a ona chce zpět za svými únosci?! A možná jí ti teroristé dokonce i chybí! Chápete, s čím si zahráváme? Tahle dívka přestává být v bezpečí. Absolutně tomu nerozumím. Hanka byla obětí teroristů a stává se jí tak znovu, protože my jí z té role nedovolíme uniknout.“
A poslední poznámka: Neměl by se Respekt spíše zabývat tím, jaké bezpečnostní riziko pro budoucí unesené představují ti představitelé tajných služeb, kteří mu vynášejí tajné informace? Ale to je spíše řečnická otázka, že?
