Olympiáda v roce 1956 měla ukázat celé Evropě možnosti televize při tak významné sportovní události. Italská rozhlasová a televizní společnost RAI proto v předstihu rozeslala všem partnerům na kontinentu dotazníky o přímých přenosech z dějiště her. Vedení tehdejší Československé televize (ČST) však tuto nabídku nevyužilo a pro přenosy se rozhodlo téměř na poslední chvíli. Možnost přenosu nakonec na místě vyjednal redaktor Mladé fronty Miroslav Hladký.
1956: Nastoupila televize a Sovětský svaz |
Narychlo sepsal s italským partnerem stručnou smlouvu, která však byla údajně pirátská, neboť přenosy již koupila televize Německé demokratické republiky (NDR). Obraz se pak do českých obýváků dostával složitou cestou přes Německo. Komentář vznikal v pražském studiu, na základě německých komentářů ho vytvářeli reportéři Vít Holubec a Miloš Zouhar.
Prvním přímým televizním přenosem ze zahraničí byla třetí třetina hokejového utkání SSSR - Švédsko, odvysílaná 27. ledna 1956 od 23:00. Následující den od 10:00 do 11:30 hodin se uskutečnil přímý přenos z rychlobruslařského závodu mužů na 500 metrů.
První televizní sportovní přenos diváky nadchl, na další vykoupili přijímače |
Celkem bylo z olympiády v Cortině odvysíláno podle různých pramenů 23 až 28 přímých přenosů, které však mohla vidět je malá část obyvatel. V Československu tehdy bylo pouze něco málo přes 30 tisíc televizorů.
Vůbec první přímý televizní sportovní přenos v Československu si majitelé přijímačů mohli naladit 11. února 1955. Tehdy se dočkali zápasu v ledním hokeji ze stadionu na Štvanici, který sehrál výběr Prahy se švédským klubem IF Leksand.
Po přenosech z olympijské Cortiny vznikla sportovní redakce ČST. V březnu 1956 se na obrazovkách objevil magazín Branky-body-vteřiny.
Se sportem je pak spojený i začátek barevného vysílání, které mělo československou premiéru v roce 1970 při přenosech z mistrovství světa v klasickém lyžování ve Vysokých Tatrách.
