Muzeum je i pro české návštěvníky
"Nerad bych, aby vznikl dojem, že židovské muzeum se zaměřuje na zahraniční klientelu a domácí návštěvníky nebere v potaz. Opak je pravdou. Samozřejmě jsme rádi, když k nám přicházejí návštěvníci, historie židovského muzea a židovské Prahy přispívá k tomu, že návštěva tohoto muzea je jednou z priorit cestovních kanceláří a turistů, kteří přijíždějí do Prahy," říká ředitel muzea Leo Pavlát. "Jestli však o nějaké návštěvníky usilujeme cíleně, pak jsou to návštěvníci tuzemští. Máme vzdělávací a kulturní centrum, máme zvláštní programy pro tuzemské návštěvníky, zaměřujeme se na školy. Vzdělávací centrum navštíví měsíčně tři tisíce žáků, studentů a učitelů," dodal Pavlát.
Budovy, bezprostředně svázané se Španělskou synagogou, mají bohatou historii. Synagogální spolek později přikoupil sousední domy, dva z nich byly později zbořeny a na jejich místě vyrostly budovy ve stylu funkcionalismu. Kombinace synagogy v maurském stylu a dvou funkcionalistických budov dnes dávají muzeu typický architektonický výraz.
V domech, kde je dnes vestibul synagogy, muzeální expozice, kavárna Altschul, galerie, depozitáře a další prostory muzea, bylo v sedmdesátých letech minulého století pod správou nedaleké Nemocnice Na Františku lůžkové oddělení pro přestárlé . Pražská židovská obec získala domy zpět v roce 1994.
Přirozená klimatizace
Při rekonstrukci řešili architekti problém přestavby někdejších obytných budov pro potřeby muzea, nejmodernější poznatky byly využity především při projektování depozitářů. "Při zajištění vhodného prostředí pro skladování vzácných exponátů se stále více ustupuje od klasické klimatizace. Předpokládá to návrat staveb do podoby, v níž si samy dokázaly vytvářet přirozené klima. Svoji roli v tom sehrává například použití vápenných omítek, tíha stavby, vliv slunce na klima budovy," popsal klimatolog Jan Červenák. "Vznikl jakýsi tubus, do kterého se umístily všechny depozitní fondy nad sebe. Udržování vhodného klimatu se vyřešilo rohožemi, zabudovanými do přistavených zdí. Rohože jsou z trubiček, v nichž podle potřeby proudí studená nebo teplá voda," vysvětlil Jan Červenák.
Guttmannova galerie
Nová galerie nese jméno Roberta Guttmanna, pražského prvorepublikového naivního malíře, který skončil v roce 1942 ve vůbec prvním transportu pražských Židů a zemřel v lodžském ghettu. Výstava tohoto nedoceněného umělce také dnes provoz galerie zahajuje. Kurátor výstavy Arno Pařík připomněl, že rázovitou postavu vlasatého, výstředně oblečeného muže si mnozí starší obyvatelé metropole mohou pamatovat z pražských ulic. "V jeho naivistických obrazech je možno spatřit rysy, příbuzné s tvorbou schizofreniků, v jeho tvorbě se možná dá hovořit o určitých paralelách s Markem Chagallem, ještě více však s Vincentem Van Goghem," říká Pařík.
Guttmann přišel do Prahy v roce 1895, cvičil a snil o kariéře olympionika. Podnikal pěší pochody na sionistické kongresy, bojoval s nepřízní pražských sionistů a občas i s posměchem dětí na ulici. Kreslil karikatury, přispíval do řady pražských novin svými komentáři, pěšky křižoval po republice, v lázeňských střediscích portrétoval hosty. V roce 1928 uspořádal první výstavu svých obrazů v nakladatelství Monopol na Karlově náměstí.
Po transportu do lodžského ghetta prý propadl světoběžník Guttmann depresi a apatii, nemluvil, díval se do neznáma a v podpaždí svíral své kreslířské desky.
 Kavárna s vegetariánským občerstvením je jednou ze služeb, které nabízí návštěvníkům pražského Židovského muzea jeho nový objekt v těsném sousedství Španělské synagogy. (11. dubna 2001) |
 Ředitel Židovského muzea Leo Pavlát ukazuje na místo, kde je otevřena kavárna Altschut (na obraze Roberta Guttmanna). (11. dubna 2001) |
 Otevření nového objektu Židovského muzea. (11. dubna 2001) |
 Ředitel Židovského muzea Leo Pavlát. (11. dubna 2001) |
 Židovské muzeum má i nový digitální fotoateliér. (11. dubna 2001) |
