Ivan Dejmal bojoval se závažným onemocněním a byl několik dní hospitalizován v pražské nemocnici Na Františku. Jeho úmrtí potvrdil bez bližších okolností mluvčí nemocnice Vladimír Juřina.
Dejmal byl členem Strany zelených. Podle mluvčí strany Evy Rolečkové byl tento týden v bezvědomí. Zdravotní komplikace se údajně týkaly vnitřních orgánů. "Předseda Martin Bursík ho chtěl navštívit, ale lékaři setkání kvůli vážnému stavu nedoporučili," sdělila iDNES.cz.
Bursík chtěl Dejmalovi zprostředkovat nějakou pomoc. "Ivan byl nesmírně čestný a rovný chlap, je to pro mě osobní ztráta," řekl iDNES.cz Bursík. "Obrovsky jsem si ho vážil, samozřejmě pro jeho odborné znalosti, ale především pro jeho osobní vlastnosti – přímost, odvahu a smysl pro spravedlnost," dodal.
Ministrem životního prostředí byl Dejmal v letech 1991 až 1992 ve vládě Petra Pitharta. Za zhruba rok a půl se mu tehdy podařilo prosadit a dokončit úplný systém ekologické legislativy, zejména klíčový zákon o ochraně přírody a krajiny.
Narodil se 17. října 1946 v Ústí nad Labem. Po maturitě na Střední zahradnické škole studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze, odkud byl vyloučen po zatčení za svoji činnost ve studentském hnutí. Studia mohl dokončit až po roce 1989.
Aktivní disident a ochranář přírody
Po čtyřletém vězení za podvracení republiky pracoval postupně jako závozník, metař, myč oken, výrobce náhrobních kamenů, údržbář, skladník, strojník chladicích a čerpacích zařízení.
V roce 1977 podepsal Chartu, ve které vedl environmentální skupinu a vydával Ekologický bulletin. Na aktivitách politického disentu se podílel i jinak. Rok ve svém bytě hostil tzv. Patočkovu univerzitu, kde se mohli vzdělávat lidé, kterým komunistický režim z politických důvodů bránil ve vysokoškolském vzdělání.
Po odchodu z ministerstva působil Dejmal jako tvůrce územních plánů a ekologických studií. Do širšího povědomí opět vstoupil v roce 2000 uspořádáním konference Tvář naší země - krajina domova, na niž poslal svůj příspěvek i britský princ Charles.
Ještě ve vládě Dejmal prosadil Program obnovy venkova a podílel se na jeho realizaci. Mimo jiné ve Spolku pro obnovu venkova, který spoluzakládal.
Spolu s Josefem Vavrouškem založil i Společnost pro trvale udržitelný rozvoj. Loni v prosinci byl zvolen místopředsedou rady nově vzniklého Ústavu pro studium totalitních režimů.
