Nejprve Zeman:
Novináři (lépe: všichni občané) se politiků žijících z daní poplatníků mohou ptát kdekoli na cokoli. Dovolil by si snad Bill Clinton uprostřed aféry s Monikou Lewinskou nazvat reportéra, který by se ho na tiskové konferenci k záchraně tučňáků v Antarktidě ptal na sex v oválné pracovně, hyenou? Nikoli.
Politik si může uspořádat tiskovou konferenci, kdy chce a o čem chce. Novinář (znovu: všichni občané) toto téma vůbec nemusí respektovat a může se také ptát, na co chce. Noviny, rozhlasové a televizní zprávy se nesestavují podle toho, co chtějí politici, ale čtenáři, posluchači a diváci - tedy poplatníci, kteří politiky platí. Tím spíš, že jim své vyjádření (dokonce předložení důkazů) slíbil do určitého data a slib nesplnil.
A Klaus?
Kdysi zastánce liberalismu téměř bez hranic se nejdříve ve volebním inzerátu snaží čecháčkovsky závistivé voliče upozornit na to, že protikandidát jeho favoritky je nechutně bohatý. A velmi se diví, když mu tento levičácký argument někdo předhodí. Chybu ve volební kampani nepřizná a nepřizná.
Co s nimi? Oba patří do starého železa. Když si to neuvědomí jejich kolegové uvnitř stran a nesvrhnou je, je to v příštích volbách na nás - na voličích.