Prakticky všichni protijaderní aktivisté jsou placení přímo nebo nepřímo z Ruska, s jasným cílem zabránit naším zemím v energetické soběstačnosti, a abychom i nadále odebírali ruský plyn.
Ve společnosti je díky těmto aktivistům celá řada fám a mylných domněnek o tom, jak jaderná energetika dnes funguje.
Tlakovodní reaktory (používané jak v našich reaktorech, tak v Záporoží) nikdy nemohou způsobit nehodu rozsahu Černobylu, i když se to (ruskem placení) aktivisti a novináři snaží tlačit jako myšlenku dne.
Tlakovodní reaktor je chlazen vodou, ale tu vodu potřebuje i k běhu reakce, tedy jakmile je vnitřní chladící okruh narušen, voda vyteče/odpaří se, a reakce ustane, protože to nemá dostatek neutronů se správnou rychlostí. Také reaktory jsou stavěné tak, že při ztrátě elektřiny se kontrolní tyče nemohou udržet mimo reakční oblast, a gravitací se samovolně zasunou do jádra reaktoru, čímž kompletně zastaví reakci. Reaktor samotný je pak natolik odolný, že k velkému úniku paliva dojít jen tak nemůže (a je tam řádově méně paliva, než co používal Černobyl s komplet jinou technologií).
Nejčernější scénář je únik primární chladící vody, v tom případě se jedná o zamoření místní (podzemní) vody, a případně se dostane objem vody jako pára do atmosféry. Chladící voda je sice radioaktivní, ale zbytky paliva v ní fakt neplavou. Při narušení reaktoru voda vyteče/odpaří se rychleji, než se palivo stihne do vody pořádně dostat.
Jaderná elektrárna není jen reaktor, k vyřazení z provozu na desítky let stačí odpálit vůbec nechráněné části - zejména turbíny (super náchylné na jakoukoli škodu, hodíte do turbíny tyč, je celá odepsaná), dieselgenerátory (spousta dieselu, co hoří), transformátory (olej super hoří, vybuchuje), kontrolní středisko (počítače jednoduché na zničení), chladící potrubí. Žádné z těchto systémů při poškození radioaktivitu nevypustí, ale elektrárna bude na odpis, a stojí to řádově méně úsilí. A tak je třeba doufat, že ani taková sabotáž nenastane.
