I kdyby výsledky byly k vládě milosrdnější než odhady, je to katastrofální výprask.
Zaslouží si ho Vladimír Špidla? Ano i ne.
Na počátku své premiérské dráhy vzbudil veliká očekávání. Srdce levicových voličů získal důrazem na mohutné přerozdělování ve prospěch chudých. Sympatie všech pak změnou stylu vládnutí.
Místo arogantních byrokratů sliboval solidní úředníky, služebníky státu. Po dvou letech se levicově smýšlející lidé bojí zdražování a ztráty beztak skromných sociálních jistot. Všichni vidí sice osobně poctivého, ale zmateného muže neschopného vůdcovského gesta obklopeného klubkem papalášů.
Z tohoto hlediska je výsledek voleb spravedlivý. Jenže vláda také dovedla republiku do unie, udělala ze země ráj investorů, snaží se šetřit. Chudší by měli ocenit, že rychle rostou platy i reálná životní úroveň.
Tradiční voliče sociální demokracie to neoslovilo a utekli ke komunistům - a to není spravedlivé ani moudré. Vláda tedy byla potrestána nejen za své chyby, ale především za to, jak málo dokáže voliče zaujmout, natož pak nadchnout.
Může Vladimír Špidla přežít? Je jisté, že v ČSSD zesílí hlasy zastavit nepopulární reformu veřejných financí a vrátit se k populistickému volebnímu programu. Určitě se ozve znovu volání po mimořádném sjezdu a přinejmenším po výměně Vladimíra Špidly ve stranické, když už ne ve vládní funkci.
Premiér reaguje s ledovým klidem - eurovolby nebudou mít na kabinet žádný vliv. Samozřejmě blufuje. Bude chtít udržet své křeslo co nejdéle. Zdá se však, že zachraňovat tuto vládu nemá smysl. Je natolik oslabená, že v příštích dvou letech nemůže zemi přinést prospěch.
Opoziční smlouva přinesla čtyři roky zemanovské stagnace. Další dva roky by byly přílišným přepychem. Lze si představit, že pan Špidla zůstane premiérem. Po této porážce je však nejspíš natolik ochromen, že předčasné volby by byly dobrým řešením pro všechny.
