Navíc s každým dnem podle velitele tohoto sboru Josefa Sedláka padáků kvůli opotřebení či stáří ubývá. Pokud chce jednotka cvičit, musí si padáky různě půjčovat po republice.
Jediný spolehlivý padák, které armáda ještě má, je dožívající typ OVP-80, zatímco nový VTP-100 se již čtyři roky testuje, znovu a znovu předělává a opět testuje. Ani po několikaletém vývoji a úpravách stále nevyhovuje světovým technickým normám. Při nedávných zkouškách se kromě opakovaného roztrhnutí hlavního či záchranného padáku projevila další závada: v určité poloze lze jen s vynaložením mimořádné síly otevřít uvolňovač záchranného padáku.
"Nemá to konce - bůhví, jaké chyby ještě zjistíme," obává se jeden ze zkušebních komisařů ministerstva obrany.
"Celá situace s padáky je zvláštní a nepochopitelná. Je v ní tolik podivností, až mám chvílemi dojem, že to někdo sabotuje," říká náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Je to vůbec poprvé, kdy takovéto vážné podezření veřejně vyslovil.
Generál připomíná své dřívější stanovisko: Armáda nebude používat padáky VTP-100, které vyrábí firma Anex Cirus, jen proto, že ji k tomu vážou nevýhodné a obtížně vypověditelné smlouvy.
"Byť majetková sekce ministerstva obrany zdůvodňuje problémy s vyhlášením nového výběrového řízení na tuto výstroj čímkoliv, situace, která nazrává ve výsadkových jednotkách, je už neúnosná. A já nepustím do armády výrobek, který by mohl ohrozit životy vojáků," dodává Šedivý.
Například pro brigádu rychlého nasazení bylo vysvobozením, že její dvě hlavní výsadkové jednotky (chrudimský a bechyňský prapor) operují nyní na Balkáně v mezinárodních silách SFOR a KFOR. Tam totiž dočasně působí v roli klasických pozemních jednotek bez výsadkového výcviku.
Oddálí tím vyčerpání limitu seskoků, který jim kvůli stáří či opotřebení dožívajícího typu padáku OVP-80 ještě zbývá.
DO ROKA NEBUDE NA ČEM SKÁKAT
Kolik seskoků starý typ padáku OVP-80 u této brigády ještě vydrží? Sedlák tvrdí, že asi 1650 což je podle expertů minimum, s nímž výsadkáři tak tak vystačí asi rok. "Jde o tu nejzákladnější, ale jen jakousi udržovací a dost zoufalou normu pro začínající výsadkáře," zdůrazňuje plukovník. (Patnáctičlenné české reprezentační družstvo přitom absolvuje letos přes 6000 seskoků.) Sedlák navíc upozorňuje, že i po případném odstranění závad nebudou nové padáky VTP-100 vhodné pro klasické výsadkové jednotky, nýbrž jen pro úzkou špičku specialistů hloubkového průzkumu. "My potřebujeme jednoduché a laciné padáky, které dopraví vojáky rychle a spolehlivě na zem, a ne složitou a velmi drahou výstroj, jakou je VTP-100," říká Sedlák. Konstruktéři, kteří jsou do tohoto projektu zasvěceni, ovšem pochybují, zda je padák VTP-100 od firmy Anex vůbec opravitelný.
Jednatelka firmy Jana Rajdlová již dříve odmítla odpovědět na jakoukoliv konkrétní otázku.
PADÁK VYMYSLELI NEZKUŠENÍ AMATÉŘI
Reprezentační trenér, několikanásobný mistr světa ve výsadkovém sportu a konstruktér padáků Josef Pavlata, který je s výrobkem VTP-100 rovněž dobře obeznámen, zpochybňuje kvalifikaci lidí, kteří výrobou padáku VTP-100 pověřili firmu Anex Cirus: "Tahle skupina svému řemeslu ani za mák nerozumí.
Objednali si totiž u Anexu něco, co se nedá vyrobit. Proto se ani po pěti letech od ukončení vývoje na padáku neskáče. Proto je také výsadkový výcvik speciálních jednotek na pokraji kolapsu." Stejné výhrady má Pavlata i k chování Anexu, který bez nejmenších zkušeností s výrobou padáků přislíbil splnit i ty požadavky resortu obrany, jimž by nedostáli ani ti nejrenomovanější světoví výrobci.
"Anex před touto strategickou zakázkou padáky nikdy nevyráběl, a odpovídá tomu i výsledek," připomíná Pavlata jednu z příčin zatím nekončícího řetězce problémů padáku VTP-100. Ten má zatím pro armádu jediný význam: plní její sklady.
Projekt, který již pohltil desítky milionů korun, nebyl podle Pavlaty zrušen hlavně proto, že se na něm podíleli někteří vlivní úředníci ministerstva obrany a generálního štábu. Ti dnes proto podle něho mohou jen těžko přiznat, že kvůli jejich chybám zřejmě vyletí komínem desítky milionů korun daňových poplatníků.
"Kdyby jeho kvalita přímo nesouvisela s životy lidí a pokud by se na něm před třemi lety nezabil voják (Romanu Prinichovi se v roce 1997 neotevřel hlavní padák a od té doby se na VTP-100 neskáče - pozn. aut.), tak celá ta zakázka proběhne v úplné tichosti jako desítky jiných prodělečných obchodů, na jejichž kvalitu armáda nyní doplácí," soudí Pavlata.
Ačkoliv ředitel Úřadu pro národní vyzbrojování Jaroslav Štefec již loni řekl, že jedinou cestou pro východisko z krize je koncepce celkového vybavení armády padákovou technikou, nebyl dosud podobný dokument zpracován. Právě Štefec jako jeden z mála už loni kritizoval letitou nečinnost ministerstva obrany i armády, které léta ignorovaly zoufalý nedostatek padáků.
"Jen se prostě čekalo, až to všechno vyhnije," řekl tehdy.
Včera Štefec naznačil, že programy nákupu padáků se připravují. "Nejvíc mi teď záleží na tom, aby se něco podobného jako projekt VTP-100 již neopakovalo," řekl.
K ODPOVĚDNOSTI SE NIKDO NEZNÁ
Generál Šedivý připomíná, že ministr obrany již loni nařídil vyhlásit nové výběrové řízení na padáky. "Jenomže majetková sekce toho dodnes mnoho nepodnikla. Když to poněkud přeženu, tak se mi někdy zdá, že nejjednodušším řešením pro ministerské obchodníky je nechat celý problém s padáky krachnout - bez ohledu na to, jak to ohrozí formování sil okamžité a rychlé reakce.
Pak budeme totiž muset sáhnout po onom nejjednodušším řešení: vzít rychle to, co je po ruce. Totiž padáky VTP-100, ať už jsou, jaké jsou." Tato varianta je však zcela nepřijatelná pro většinu důstojníků, kteří velí speciálním jednotkám.
Jejich pocity vyjádřil velitel organizačního jádra vznikající 1.
mechanizované divize, brigádní generál Hynek Blažko: "Probůh, snad už konečně minula doba, kdy firmy cpaly armádě, co se jim hodilo." Blažko je přesvědčen, že všichni, kteří se na projektu VTP-100 podíleli, by měli ze svých chybných rozhodnutí vyvodit osobní zodpovědnost, místo aby hráli mrtvé brouky.
"Ale to je asi dost naivní představa, že," konstatuje generál.
