Průměrně stál před dvěma lety měsíční pobyt odsouzeného za mřížemi 27 342 korun za měsíc (31 dní). Vězeň ale mohl uhradit z nákladů maximálně 1500 korun, ten, kdo skončil ve vazbě, jen 1395 korun. Průměrně to tedy bylo pět procent z celkové částky.
Platit ale nemusí každý odsouzený. Povinnost mají jen ti, kteří ve vězení pracují, nebo pobírají nějaký důchod či mají jiný, zdanitelný příjem. Těmto vězňům může být sráženo až 40 procent čistého příjmu, ale nikdy více než 1500 korun měsíčně.
Vězeňská služba však od vězňů vybere jen čtvrtinu částky, kterou by měli zaplatit. Po jejich propuštění už jen necelá tři procenta. V roce 2009 tak vězňové dlužili více než miliardu. Z denních 882 korun nákladů tak stát získal od odsouzených za mřížemi zpátky jen necelých osmnáct korun.
Nejvyšší kontrolní úřad ale Vězeňskou službu ze špatného vymáhání peněz neviní, i když uznává drobná pochybení.
"Má omezený přístup k informacím o důchodech vyplácených odsouzeným i k informacím o majetku dlužníků. Bez těchto informací nemůže stanovit náklady výkonu trestu odsouzeným ve výši, kterou umožňují právní předpisy, ani zvolit nejefektivnější způsob vymáhání pohledávek," stojí v závěrečné zprávě.
