Bohužel mám neodbytný pocit, že právě české politické špičky v posledních dnech nejednají na základě rozumu a racionality.
Od prezidenta až po předsedy některých stran neustále slyšíme ničím nepodložené tvrzení, že volby, které se měly (či ještě pořád mají) odehrát 9. a 10. října, jsou důležitým veřejným zájmem. Dokonce Mirek Topolánek v úterý v televizi tvrdil, že 10 milionů občanů je už připraveno k hlasovaní. Pane předsedo, kterých deset milionů občanů? Kde je vidíte? Tvrzení politiků jsou nesmyslná. Proč?
Výsostným veřejným zájmem většiny společnosti vůbec nejsou sněmovní volby v původně zvoleném říjnovém termínu. Na něm má zájem pouze úzká skupina lidí pohybujících se na vrcholu politické hierarchie.
Zájmem občanů jsou například tyto věci:
– změna politické kultury země
– změna stylu, kterým je politika dělána
– odchod některých politiků ze scény
– jasné recepty na řešení ekonomické krize bez absurdních slibů a závazek všech stran, že nás přestanou zadlužovat
– nastolení skutečné vymahatelnosti práva (například ukončení nestoudně se protahujících soudních řízení)
– zlepšení práce policie
– dokončení důchodových, zdravotnických a vzdělávacích reforem (na kterých by se shodla většina politické reprezentace, abychom nebyli opět svědky neustálých změn)
– stanovení parametrů, jak se hodlá stát podílet (samozřejmě ne sám a pouze ve své režii) na péči o své nemocné, postižené, potřebné a starší občany; podle toho se přece pozná, jak je společnost vyspělá
– formulování vize, co zemi očekává do budoucna (například v příštích deseti letech) a jakým směrem se chceme vydat, abychom obstáli v stále tvrdší světové konkurenci.
Hodlají snad politici odpovědět jasně na tyto otázky už v připravovaných volbách či po nich? Znají řešení, která budou politicky průchodná a společensky akceptovatelná? Existují o tom velké pochybnosti. Známe přece práci Poslanecké sněmovny i Senátu a vidíme hodiny neplodných, nic neřešících řečí.
Proto jsou nemístná tvrzení, že se cokoli zásadního "zkazí" tím, že nepůjdeme k volebním urnám právě 9. a 10. října.
Místo toho, abychom konečně po nějakých volbách získali jistotu, že ti, které občané zvolí, se budou věnovat zásadním problémům, jsme zastrašováni čísly, kolik budou stát volební lístky a kolik se už vynaložilo peněz na přípravu hlasování a do kampaní. Politici zapomínají, že to neplatí oni, ale my všichni. A že třeba jenom na některých neobhajitelných a zpětně těžko ověřitelných poslaneckých náhradách se utrácí přes sto milionů korun.
Ekonomická krize i předčasné volby jsou přitom ojedinělou příležitostí, jak se zbavit marasmu, který provází naši politickou scénu. Je to šance k tomu, aby se problémy státu začaly řešit s větším nadhledem, rozmyslem, s ohledem na zájmy a přání občanů a ne tak, aby to vyhovovalo pouze politickým stranám, lobbistickým skupinám a pohůnkům, kteří se na všem přiživují.
Proto je jedno, zda budou volby v říjnu, listopadu či v příštím lednu. Veřejným zájmem je změna politiky, a ne samotný termín.
