„Rozhodování o volebním systému těsně před volbami, navíc v situaci, kdy prezident volby už vyhlásil, je nešťastné a vyvolává rizika,” míní Jan Wintr. „Bude to vyžadovat velkou dávku odpovědnosti poslaneckých a senátorských klubů, aby se na něčem shodly. Jsme v poměrně obtížné situaci, na kterou prezident republiky správně upozornil.“
Jan Wintr z Právnické fakulty Univerzity Karlovy si ale zároveň myslí, že psaní dopisů ústavním soudcům ze strany prezidenta není nejšťastnější formou komunikace, i když prezidentovy obavy mají racionální základ.
Pozůstatek opoziční smlouvy
Dosud fungující volební systém v ČR vznikl v dobách opoziční smlouvy, kdy jej připravily ODS a ČSSD. Uplatňoval se tzv D’Hondtův koeficient, který zvýhodňuje větší strany, a existovala vysoká volební klausule pro koalice. Systém čelil kritice už od svého vzniku.
Řada stran jej považovala za účelový a měl na přelomu století nahrávat občanským a sociálním demokratům. „Podle mě byl tento volební systém na hraně. Já jsem ho považoval spíše za protiústavní, ale lze najít i argumenty, proč protiústavní nebyl,” míní docent Wintr.
Paradoxem je, že u zrodu tohoto systému stál týž Pavel Rychetský, který předsedá současnému Ústavnímu soudu, jenž dosud platný volební zákon v klíčových ustanoveních zrušil. „Je to zábavná historická okolnost, že Pavel Rychetský byl místopředsedou vlády, která tuto změnu předkládala. Ale je třeba vidět, že politický systém se vyvíjí v čase. A dopady volebního systému se mohou prokázat právě až v průběhu času.“
V době opoziční smlouvy tedy mohl být podle Wintra tento systém přijat s tím, že zajistí poměrné zastoupení. „Ostatně třeba ve volbách v roce 2010 a 2013 k žádnému viditelnému zkreslení nedošlo.”
V dalších volbách ale podle ústavního právníka ke zkreslení došlo a to zejména při přepočítávání hlasů v menších krajích, například Karlovarském nebo Libereckém, kdy byly zásadně zvýhodněny strany s vyšším volebním ziskem na úkor stran malých.
Tři možné alternativy
Po rozhodnutí Ústavního soudu jsou ve hře tři možné alternativy. Poslanci a senátoři předně mohou prostou většinou schválit změnu volebního zákona tak, aby Ústavnímu soudu vyhovoval. Jednání napříč politickými stranami už navrhl místopředseda vlády a šéf ČSSD Jan Hamáček.
Druhou variantou je změna Ústavy, která by kompletně přeměnila volební systém v ČR, například ve prospěch většinového volebního systému. Poslední variantou je to, že se strany v horní a dolní komoře nedohodnou a do srpna nebude žádný návrh na změnu volebních pravidel v ČR přijat.
Volební zákon rozdělil Ústavní soud. Část soudců rozhodnutí ostře kritizuje |
„Považuji za nejpravděpodobnější první variantu,” myslí si ústavní právník. „Lze očekávat novelu o parlamentních volbách, která může vypadat různě. Lze ale zaplnit pouze mezeru, kterou eliminoval Ústavní soud. Třeba že ke čtrnácti krajům se přidá systém, jak se celostátně přerozdělují mandáty a pak se dělí mezi krajské kandidátky. To už mimochodem navrhují lidovci a tento návrh leží v Poslanecké sněmovně.”
„Je ale samozřejmě možné to vzít z gruntu, tedy zavést jeden celostátní volební obvod,” uvažuje Wintr. „Je také možné vymýšlet další poměrné volební systémy. Ale to by podle mě byl riskantní postup. Systém se 14 kraji je zavedený a času je málo. Čekal bych, že se zákonodárci vydají cestou drobnějších úprav.“
Jaké je nejlepší řešení?
Možná je podle Wintra i změna Ústavy, kdy by se poměrný systém voleb do Sněmovny změnil na většinový. „Ale nezdá se mi pravděpodobné, že pro tuto ústavní změnu existuje potřebná třípětinová většina všech poslanců a senátorů.”
„Třetí možnost se podle mě stát nemůže, tedy že by nebyla přijata žádná novela volebního zákona. To by volby proběhnout nemohly, protože by nebyl způsob, jak přepočítat voličské hlasy na poslanecké mandáty.” A to si podle Wintra česká politická reprezentace nemůže dovolit, protože by nastala ústavní krize, jež by byla jen obtížně řešitelná.
Rozhodnutí mělo přijít před rokem, teď je pozdě, míní ústavní právníci |
Jedním z možných řešení je podle Wintra to, které navrhuje právník Marek Antoš. „Podle něj by se mandáty přidělovaly celostátně podle toho, kolik má která strana, jež získala přes 5 procent, celorepublikově mandátů. Celostátní počet mandátů by se straně rozdělil podle 14 krajských kandidátních listin. Čili krajské kandidátky by byly zachované, preferenční hlasy také, ale způsob propočtu by byl jiný a zajišťoval by proporční zastoupení a ne to, které známe podle D’Hondtova koeficientu v současné době.”
Jan Wintr se v Rozstřelu vyjádřil i k odporu čtyř ústavních soudců, kteří se od rozhodnutí distancovali. Podle nich soud svým rozhodnutím významně zasáhl do přípravy voleb a lidi v době nouzového stavu vystavil bezprecedentní nejistotě, zda se vůbec podaří během krátké doby v Parlamentu přijmout novou zákonnou úpravu volebních pravidel.
Wintr s postojem těchto soudců vesměs souhlasí a je rád, že tato kritika rozhodnutí zazněla veřejně. „Podle mě je to správná praxe, že soudci s odlišným postojem mohou veřejně vyjádřit své stanovisko. Je to tak běžné například v praxi z anglosaského světa. Je tak možné vidět svět plastičtěji, jako střet argumentů.“
