Mohlo to také dopadnout špatně. Že se nakonec přijatelný pán objevil, nemuselo se stát. Pan Füle je, jak to bývá, společným kompromisem jakési většiny. Na vyhraněnějším pánovi by se neshodli – řešení obvyklé v katastrofických situacích a v situacích velmi nízkého konsenzu soupeřících stran.
Podobně vznikl před lety, když už se vzpomíná, Alexander Dubček. Pan bezvýrazný, který nakonec pohnul komunistickou zeměkoulí. To se od Füleho nečeká. Podobně jako Dubček tento politicky neutrální úředník žádnou koncepci nepředstavuje. Nebo všechny, kdyby bylo potřeba, je úředník.Od eurokomisaře se také žádné zásadní samostatné koncepce nečekají. Stroj jede, a to je hlavní.
Jmenování komisaře je problém vnitropolitický, koho tam dají, ten tam je. Žádnou domácí politiku nepředstavuje, je reprezentantem Unie všeobecně, nikoliv domova konkrétně. Odjede a pět let o tomto nejlépe placeném úředníkovi světa neuslyšíme, jako o Špidlovi. Pokud nezačne jako Špidla chytat sluneční svit do sítí.
Důležitost Füleho jmenování je právě v tom jmenování – že nastala shoda a že tuto další havarijní zatáčku české politiky máme za sebou. Je to skutečný úspěch – v politice, která už dlouho nedokáže nic jiného než vyjadřovat nic. Füle je zkušený, je to, jak se módně říká, odborník. K čemu je ta odbornost použitelná a co přinese, však neví nikdo. Nikdo také nic nečeká. Prostě tam je a můžeme si oddechnout.
Je to pořád lepší, než když tam za časů trafiky dali z bezradnosti Teličku a pak ho perfidně vyměnili za trafikanta Špidlu. Füle snad pražské vládní otřesy přežije. I když – výměna za diletanta, odpadlého z politické tabule, je vždy možná a člověk už nesmí vylučovat žádnou fantasmagorii. Vždyť i Vlčka tam dali na pár týdnů a je tam už, slavný předseda Sněmovny, čtvrtý rok.
Füle bude vadit mnoha lidem. Má ruské vzdělání, byl komunistou. Někoho třeba napadne, že zase mají Rusové dalšího muže v úřadě. Vyloučit se to nedá, důvod pro to také není. Prostě je všeobecná renesance předlistopadového světa. Neuspěl Vondra, odborně zdatný jako Füle, navíc chartista, rebel proti nim. Uspěl jejich Füle. To je trend, odpovídá to mocenské pozici a vnitřním poměrům v ČSSD a KSČM.
Komisařem by jednou mohl být i kosmonaut Remek, koukal by na EU z výšky. Tůma, vynikající odborník, perfektní vzdělání, prokázané schopnosti, nekomunista, mezinárodní pozice – vláda mu při zkušebním hlasování dala jeden hlas.
Politika je rozštěpená, nemyslím teď pravolevě, nýbrž: propast mezi tím, co je pro politika dobré, výhodné, taktické, a tím, co je dobré pro společnost, se moc prohlubuje.
Paroubkovský trend "spojím se i s Marťany" slaví úspěch na všech frontách. Politici se mění v Marťany, důstojníci mají na přilbách místo srpu a kladiva skřížené granáty a z nebe padají doktoráty. Proti tomu je odborník z Moskvy vlastně ještě snesitelný. Třeba byl v té Moskvě a v té straně jako utajený rozvědčík. Jako diplomat na praxi. A teď pojede do Bruselu, to by mohlo odpůrce Bruselu zaujmout. Někdo řekne, co má být? Füle chtěl být diplomat, tak musel do SSSR na studie, jinak to nešlo. No právě, chyba je, že chtěl být jejich diplomat. Dočkal se, je náš diplomat. Z toho se už musí motat hlava nejen Fülemu.
Dámy a pánové, upadáme. Brzy bude generál i z toho agenta jejich rozvědky. Už teď je náměstkem ministra vnitra. Ale hlavně že máme eurokomisaře! Mohli by mu v Bruselu dát na starost povětří a nastavování teplot.
