No, tak to může být. Ženu teď vyšetřuje policie.
Existuje totiž jakýsi "trestný čin útoku na státní orgán", který lze spáchat i písemně. Bude to asi pravnuk hanobení socialistické soustavy. Za posměšky na adresu marxistických vousáčů bylo možno získat i několik let vězení.
Rozzuřená občanka je na tom lépe: hrozí jí jen rok. V zemi, která ctí svobodu slova, je takový trestný čin na pováženou. Na pováženou je dokonce dvojnásob - při známé neschopnosti státních orgánů, opepřené častou arogancí činitelů, je člověk neustále v pokušení, aby nějaký povedený verbální útok na orgán spáchal, a často jej také spáchá.
Stát si tak může vyrobit zločinců, kolik chce. Co takový zákon chce chránit? Čest úřadů? Důstojnost orgánů? Chce držet občanstvo ve strachu, aby nereptalo? Ale svoboda slova je mnohem větší hodnota než úcta úřadů, kterou stejně žádné trestání kritiků nezajistí.
Naopak, stát dráb má vždy horší pověst než stát, který si nadávek občanů nevšímá, neboť jeho důstojnost je zabezpečena solidněji: lidé jej mají rádi sami od sebe. Vymáhat ochranu státního orgánu před verbálními útoky občanů, rozuměj před nadávkami a kritikou, je nejen pochybné, ale také nebezpečné.
Stát pak může kritiky lehce umlčet a trestat. Že například rozzuřená žena nadávala na justici a policii, není divu. Příkladů korupce, neschopnosti či liknavosti těchto orgánů najde každý dost.
Je nepochybné, že občané musí mít svobodné právo vyslovovat jakékoliv vlastní soudy o činnosti státu - bez omezení a rizika nějakých trestů. Včetně soudů řečených v nadsázce, hanlivě, přehnaně.
Svobodný stát to unese. Co by však neunesl, je trestání občanů za svobodný projev. Případ rozzuřené ženy by měl skončit nikoliv před soudem, nýbrž v šuplíku. Pokud ji stihne trest, mohl by lehce být prvním z mnoha dalších.
