Počet přívrženců krajní pravice v Německu sice mírně poklesl, přesto je deset tisíc ultrapravičáků v naší zemi připravených k jakémukoli násilí trochu moc, netají realitu spolkový ministr vnitra Otto Schily.
Němečtí neonacisté loni zvažovali sebevražedný bombový atentát na rušném místě v Mnichově, přesně ve stylu islamistických aktivistů. Zavraždili také sedmnáctiletého mladíka, jehož šaty jim připadaly příliš židovské.
Jejich terčem se od roku 1995 pravidelně stává putovní výstava, která ukazuje zapojení jednotek pravidelné německé armády - tedy nikoli nacistických SS nebo speciálních zabijáckých komand - do zločinů holokaustu.
Výstavy tak maří dosud vžitou představu, že wehrmacht bojoval za druhé světové války čestně. Proti "hnědému odpadu", jak ultrapravičáky nazvali místní z Wunsiedelu, Němci rozhodně nejsou lhostejní.
Německé orgány například podnikly doma i v zahraničí úspěšný zátah proti internetovým portálům propagujícím neonacismus. Obzvlášť rafinovaně zasáhly proti stránce www. siegheil.de, která je nyní automaticky převedena na portál shoa.de.
Tam se mohou dovědět vše o původu antisemitismu a důsledcích holokaustu, kdy nacisté vyvraždili na šest milionů Židů. Organizaci jugendschutz.net se v posledních letech podařilo nechat uzavřít přes 350 krajně pravicových a neonacistických webových adres v Německu i zahraničí.
Na vymýcení hnědého odpadu je to však pořád málo. Obyvatelé Wunsiedelu se připravili na přímou konfrontaci. Průvod mohutně vypískali, vysmáli se a odvážně vmetli neonacistům do tváře, s jakým despektem o nich smýšlejí.
Wunsiedel ukázal kuráž a obstál na výbornou. Po odchodu stoupenců hnědé ideologie město symbolicky zametl. Zůstaly pouze pestrobarevné konfety jako protipól k hnědé a černé.
Nyní je na řadě stát, který by měl přehodnotit právo na shromažďování a povolování podobných pochodů a zamyslet se nad tím, jakou dát oněm čtyřem či dalším tisícům Němců perspektivu a motivaci, aby za rok trávili víkendové odpoledne mnohem smysluplněji než pochodem za vraha.
