Surrealistický svět politiky

Nemám relevantní informaci o tom, že bych se takového jednání účastnil, odpověděl na dotaz novináře nedávno jistý ministr. Už není důležité, o co konkrétně šlo. Ale ve světle jeho odpovědi náhle celý svět politiky získal přímo surrealistický nádech. Věci se v ní zjevně nedějí prostě a samozřejmě jako v normálním životě. Vznikají patrně téměř výlučně na poradách tiskových tajemníků s odborníky na marketing.

Pan ministr nemůže posoudit, co minulý den dělal, neboť ho příslušný odbor o tom dosud neinformoval. Úžasná představa…

Politik se v ní podobá herci, kterému zapomněli doručit text role a on teď nešťastně pobíhá za scénou: "Kde je ten text, proboha?! Musím na jeviště!"

Politika je pozoruhodné divadlo. Zvlášť když si uvědomíme, že ho ti herci hrají s takovým nasazením jen kvůli nám, kvůli našemu potlesku a pár bídným hlasům pro příslušného principála.

Škoda jen, že když spadne opona, začne se hrát další kus. Nejde v něm o potlesk, ale o gáži z představení a tučné husičky, které přinesl pan starosta. A o pronájem divadelního bufetu, provizi ze vstupného a vzácné obrazy visící ve foyeru.

Občas se nelze zbavit pocitu, že až tohle je ten spektákl, kde i ti nejmatnější herci konečně podávají strhující výkon.