Strážníci nahánějí žebráky v civilním oblečení

Miroslav Stejskal se převléká z uniformy městské policie do civilního oblečení, přestože má před sebou ještě několik hodin služby. Jde totiž "lovit" žebráky. "Čepice strážníků s šachovnicí jsou jako maják. Jakmile je někdo z žebráků či jejich ochránců uvidí, pískne na ostatní a ti okamžitě utečou," říká Stejskal, zástupce ředitele Městské policie v Praze 1. Právě proto začali žebráky sledovat strážníci v civilu. Pokud je objeví, vysílačkou přivolají uniformovanou hlídku.

KDE SE ŽEBRAT NESMÍ:

Žebrání je podle vyhlášky hlavního města zakázáno na těchto místech:

- v prostorách metra včetně přístupových a výstupních cest
- ve vozidlech městské hromadné dopravy
- na železničních stanicích a zastávkách a v okruhu 100 m od nich, na zastávkách linkové hromadné dopravy a v okruhu 100 m od nich a na letištích
- u mateřských škol, základních škol a základních uměleckých škol a v okruhu 100 m od nich, u zastupitelských úřadů cizích států a v okruhu 100 m od nich

Žebrání je dále zakázáno na těchto ulicích:

Hradčanské náměstí, Křížovnické náměstí, Loretánské náměstí, Malé náměstí, Malostranské náměstí, Mariánské náměstí, náměstí Republiky, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí, 28. října, Celetná, Havířská, Jindřišská, Karlova, Karlův most, Ke Hradu, Křížovnická, Melantrichova, Michalská, Mostecká, Na Můstku, Na Příkopě, Národní, Nerudova, Ovocný trh, Platnéřská, Pohořelec, Staré zámecké schody, U Obecního domu, U Radnice, Uhelný trh, Vodičkova, Zámecké schody, Železná.

Tvrdí-li nachytaní lidé s miskou na almužnu, že s žebráním nemají nic společného, kolegové v civilu strážníkům dosvědčí opak.

Na Můstku sedí na otlučeném invalidním vozíku starší žena s kelímkem s drobnými mincemi na kolenou. O její nohy se otírá urousaný jezevčík. Když žena zahlédne strážníky, snaží se z místa odjet.

"O vyhlášce vím," přiznává strážníkům v okamžiku, kdy ji dostihnou. Usoudí, že vytáčky nemají smysl, a nacvičeně vytáhne občanský průkaz a doklad zdravotně postiženého. "Je to stálý zákazník," říká jeden ze strážníků a vypisuje složenku na tisícikorunovou pokutu. Žebračka ji bez okolků podepíše. Možná proto, že na pokutu strážníci musí přepsat adresu trvalého bydliště z občanského průkazu. Tam však už dávno nežije.

Strážníci ještě netuší, že ji dnes nevidí naposledy.

O několik metrů dále klečí muž, který do svých útrob souká kovové meče. Před ním leží miska na odměnu. "U obvodního úřadu si každoročně místo pronajímá," vysvětluje Stejskal, proč jej přechází bez povšimnutí.

"Zdrhne, nebo ne?" ptá se sám sebe Stejskal, když stojí u galerie Myslbek v ulici Na Příkopě. U zdi se krčí muž, jemuž z košile čouhá pahýl ruky. "Tenhle se umí pěkně opít, nejčastěji řádí v hospodě U rotundy v ulici Karoliny Světlé," podotýká Stejskal.

Scéna se opakuje. Občanský průkaz, směnka na pokutu a žebrák Rudolf Lébl bez zdráhání podepisuje. "Já sice pracuju, ale nestačí to na nájem. Jak mám volno, žebrám," říká s úsměvem Rudolf Lébl, který bydlí v Praze už devět let.

V občanském průkazu má však stále adresu předchozího bydliště. "Asi se přesunu někam jinam," konstatuje a s igelitovou taškou mizí hlídce z dohledu.

"Zase ona?" Opravdu. Žena na vozíčku s jezevčíkem vybírá peníze před Komerční bankou v ulici Na Příkopě.

Strážníci si jí již nevšímají, sama totiž pomalu odjíždí. Vedle ní posedává další starý známý.

"Pane Kunert, vždyť víte, že tady nemůžete žebrat. Proč nejdete do Pařížské?" osloví ho jeden ze strážníků. "Ve svobodné zemi se žebrat může, mám na to papír z Kanceláře prezidenta republiky," prohlásí Ladislav Kunert, jenž se označuje za předsedu asociace českých žebráků.

Akce proti žebrákům v druhé polovině roku 2000:
Strážníci zkontrolovali 1448 žebráků, z toho 643 spáchalo přestupek. Uložili jim 203 blokových pokut za 141 tisíc korun, 376 domluvili a 64 osob oznámili na úřad pro přestupek.

Akce proti žebrákům v prvním čtvrtletí roku 2001:
Strážníci zkontrolovali 111 žebráků, kteří se dopustili přestupku. Uložili jim 75 blokových pokut za 80 tisíc korun, 33 domluvili a čtyři z nich oznámili na úřad pro přestupek.

zdroj: ředitelství městské policie

"Proč nejdu pracovat? Nejsem padlý na hlavu, mám přece invalidní důchod," ohradí se. Avšak přiznává, že hůl, o níž se opírá, je jenom rekvizita. "Musím mít image," poznamenává. "Ale jinak jsem invalida, pracoval jsem v dolech a mám zaprášené plíce."

U Prašné brány o zeď sousedního domu se opírá postava v ušmudlaném kabátě, s čepicí naraženou do očí. Jednu nohu má nataženou před sebou, druhá jako by chyběla. Hned když spatří šachovnici městské policie, čile vyskočí. Ukáže se, že zdánlivě chybějící noha je naprosto zdravá, pouze si na ní seděl. Doklady nemá, vytahuje papír, na němž stojí, že byl nedávno propuštěn z vězení.

"Má u nás zákaz pobytu na tři roky, nemá tu co dělat," diví se Stejskal a vysílačkou přivolává hlídku. Tentokrát však uniformovaní městští policisté pokutový blok nechávají v kapse a žebráka pocházejícího z Rumunska odvádějí na služebnu státní policie.

O pár hodin později se z redakčního telefonu ozve vítězoslavný Stejskalův hlas: "Tak toho Rumuna Cizinecká policie kvůli maření úředního rozhodnutí vyhostí."

Aspoň jeden, který se hned tak nevrátí.