Ostatní odborníci jsou však opatrní. Rozsudek totiž zatím nenabyl právní moci, a navíc ještě nebyl účastníkům řízení ani rozeslán. "Počkejte na písemné znění," uvedla soudkyně mladoboleslavského soudu Eva Szépeová.
"Mnozí v Česku neúspěšně usilovali o odškodnění tím, že se domáhali zrušení Benešových dekretů. Já jsem případ pojal ve smyslu Ježíšova hesla: Nepřišel jsem zákon (Benešův dekret) zrušit, ale naplnit," řekl Müller.
Odborníci jsou však přesvědčeni, že verdikt okresního soudu nemůže mít vliv na platnost dekretů jako takových. "Podle informací, které mám k dispozici, to nijak nezasahuje do platnosti dekretů ani je nezpochybňuje. Ale je to docela kuriózní věc," řekl Aleš Gerloch z Právnické fakulty Karlovy univerzity.
"Zrušení Benešova dekretu nepřichází v úvahu v normálním soudním řízení," připomněl soudce Ústavního soudu Antonín Procházka. Urbanová je dědičkou spolumajitelky domku, který byl po válce podle dekretu zkonfiskován jako majetek zrádců, kolaborantů či osob německé národnosti.
Spolumajitelka však do těchto kategorií nespadala, a tak dědičce měla být vyplacena náhrada za čtvrtinu nemovitosti. Nikdy ji však nedostala, údajně proto, že vláda nevypracovala k dekretu prováděcí předpis.
Urbanová proto požádala vládu, aby (po půlstoletí) prováděcí předpis vydala. Neuspěla, prostřednictvím právního zástupce Františka Houšky jí vláda vzkázala, že k dekretu žádné prováděcí předpisy vydávat nebude. Vládu tedy Urbanová zažalovala, ale soud rozhodl, že může úspěšně žalovat pouze Českou republiku zastoupenou okresním úřadem v Mladé Boleslavi.
Když to konečně udělala, soud rozhodl, že okresní úřad jí má vyplatit jako náhradu přibližně dva tisíce korun plus úroky, dohromady 4700 korun. "Jen znalecký posudek na nemovitost stál 3600," řekl Müller.
Soud vycházel z oceňovacích předpisů z roku 1963, kdy okresní národní výbor oficiálně náhradu přiznal, ale nevyplatil. Urbanová je proto rozhodnuta se odvolat, protože s výpočtem nesouhlasí. Je tedy vysoce pravděpodobné, že případ se posune k vyšší instanci.
Jenže otázka zní: pokud by dnes někdo mohl na základě Benešova dekretu dodatečně dostat náhradu za konfiskát, nemůže být dnes podle téhož dekretu naopak dodatečně připraven o majetek?
"Něco takového už nehrozí. Na to už je pozdě. Každá nemovitost mohla až několikrát změnit majitele a vznikly nové právní vztahy. V tom bych nebezpečí nehledal," říká soudce Procházka.
Ústavní soud už před šesti lety rozhodl, že Benešovy dekrety platí, avšak současně dospěl k názoru, že už nezakládají nové právní vztahy. Před dvěma lety označil premiér Zeman dekrety za vyhaslé.
Na druhé straně soudci Ústavního soudu v mnoha případech došli k závěru, že dekrety byly po roce 1948 zneužity k postihování režimu nepohodlných osob. V prokazatelných případech se soud postavil na stranu stěžovatelů a otevřel jim cestu k vydání majetku či náhrady.
Benešovými dekrety je označována řada právních norem, které vydal prezident Beneš za války a těsně po ní v období, než začal fungovat parlament. Je jich celkem 172 a týkají se nejrůznějších oblastí. Výhrady však zaznívaly jen vůči několika z nich.
Dekret číslo 108 (o konfiskaci nepřátelského majetku, který se v tomto případě dotýkal i paní Urbanové) patřil k těm kritizovaným. Ke zrušení sporných dekretů vyzval Českou republiku v roce 1999 v rezoluci Evropský parlament.
