Alena Tejnická
21. 3. 2002 12:58
Jako žena nula...
Jestliže bych rozhovor, který vyšel v Mfd dne 20. 3. 2002 s panem Špidlou, četla v novinách v neblahých 50. letech, asi by mne nepřekvapil. Ovšem takto jsem se na prahu 3. tisíciletí dozvěděla, co jako žena pro tuto zemi znamenám. Jsem méněcenná. Jsem sice vdaná, ale děti nemám a tím pádem, protože jsem navíc onen soukromý podnikatel (já osobně mám raději výraz živnostník – z podnikatelů udělaly tato i předchozí vlády svým pojetím jenom gaunery), nemám nárok ve slušné společnosti - podle pana Špidly - žít. Něco tak scestného, kdy politik vážně obhajuje tvrzení, že člověk, který celý život pracoval, pakliže nevychová děti, nemá nikoho, kdo by mu přispíval na důchod, žije na úkor společnosti, by mne asi nepřekvapil u komunistů (v množství je přece síla, že), ovšem u soc. demokratů ano. Začínám chápat, proč, i když to vláda slibuje, stále ještě nedošlo k penzijní reformě, tj. k vytvoření i nestátních fondů. Oni by se totiž někteří občané, pane Špidlo, postarali rádi o sebe sami a nepotřebovali by k tomu žádný státní (stádní) dirigismus, kterým se oháníte. Argumentace typu, že bohatí potřebují policii, aby jim chránila majetky (ti si ovšem obvykle objednají soukromou bezpečnostní agenturu) a že chodí po práci do muzeí, tak ať to zaplatí, zavání arogancí nejhlubšího zrna spolu s vyvoláváním oné obvyklé třídní nenávisti, v našich krajích léta pěstovanou. Poradila bych panu Špidlovi, aby se podíval na skok do bratrské Číny, tam je totiž hodně daňových poplatníků, ale že by tím vyřešili důchodový systém a zvedli HDP, silně pochybuji - ono je potom totiž ty lidi potřeba i nakrmit a dát jim vzdělání. A to je věc, která mne, jak se říká, definitivně zvedla ze židle. Pan Špidla tvrdí, že na každého studenta dává vláda 100 tisíc korun za rok, takže by to měl společnosti vrátit. Skutečně by mě zajímalo, kolik z těchto peněz jde skutečně na jedntl. studenta, Já totiž díky minulému režimu nemohla studovat, takže teď, kdy docházím na kursy celoživotního vzdělávání na FF UK na Palachově nám., mohu potvrdit, že se tam od dob, kdy jsem se marně pokoušela o přijetí, kromě nového nápojového automatu a bufetu nic moc nezměnilo. Okny stále táhne a diaprojektor, zatím jako jediná pomůcka, použitý v kursu psychologie něco také pamatuje, o ozvučení učeben si můžete nechat jenom zdát … Proč pan Špidla tedy tak brojí proti školnému? Jednoduše proto, že na to stát nemá, lépe řečeno cpe peníze jinam (viz stíhačky), ale přece musí rozhodovat o tom, kolik lidí u nás bude studovat, případně, co budou studovat.
Média se shodují na tom, že je ve vládě a ve veřejných funkcích málo žen. Nedivím se. Copak by mohly soudné ženské sedět pohromadě s těmi, kteří jim plánují život tak, jako na začátku 19. století? Jsi-li žena, máš právo podle pana Špidly a spol. na to, abys seděla 2-3 roky po vyučení (co bys studovala, máš rodit děti…) v pokladně supermarketu (on by samozřejmě raději samoobsluhu), pak se rychle vdala, porodila tak 4 daňové poplatníky (pardon děti), seděla doma na zadku a čekala, až muž přitáhne z fabriky, kde, když nedosáhne na výplatu překračující životní minimum, stát mu z daní, které předtím zaplatil, na ten minimální plat přispěje. Stát ti dá stejnou léčbu jako bohatému, máme mít přece všichni stejně… ale bohatý zaplatí víc, on si o sobě víc myslí. To je logika hodná celých mužů!
Pan Špidla zkrátka zapomněl na jednu věc. Stát je tu pro občana a ne “opičan” pro stát.
A ještě jednu poznámku: Spousta lidí, a to jak bohatých tak chudých, pane Špidlo, dotuje tento stát tam, kde Vaše vláda selhává. Různé dobročinné akce dokazují, že lidé stale ještě mají rozum a cit na správném místě. Já za sebe mám k Vámi proklamované daňové progresivitě takový návrh: Co kdyby část daní, třeba tak 25 %, jak se o tom kdysi mluvilo, mohl odevzdat živnostník tam, kam si sám určí? Měl by tím pádem i možnost kontroly a ten dobrý pocit, že alespoň něco z jeho peněz skončí tam, kde má. I my totiž patříme, milý vůdče, do oné veřejné sféry, o které tak rád mluvíte a díky obyčejné denní realitě také víme, kde jsou ony prostředky nejvíce potřebné.