Snažíte se „svým“ přísedícím vštípit základy práva?
Ne, je to absolutně laický, jakoby porotní prvek. Lidé neprocházejí školením nebo návodem, jak to mají dělat. V tom je ta pointa, že mají rozhodovat jenom selským rozumem, citem. V dnešní ústavě je to jakýsi pozůstatek zásady účasti lidu na výkonu soudní moci.
Skutečně se přísedící řídí převážně citem?
Většinou se nesnaží hrát si na právníky, ale nabízejí spíš intuitivní řešení. Před hlasováním se radíme a každý přednese své argumenty. Přísedící seznámím se zákonnými limity, které neznají, ale zda někdo je, či není vinen a v jaké výši má být uložen trest, se musí rozhodnout sami.
Být „soudcem z lidu“ za 150 korun netáhne. S tresty radí hlavně důchodci |
Změnil jste někdy na základě připomínky přísedícího svůj pohled na věc?
Zásadně ne, ale v detailech určitě. Jde spíš o výši trestu, ne definitivní přehodnocení situace. Když řešíme složitější a obsáhlejší věc, mohou si během řízení všimnout detailu, který mi neutkvěl a posléze se ukáže jako důležitý. Stalo se mi, že ho přísedící připomněl a mělo to význam pro konečné rozhodnutí. Není to ale na denním pořádku.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Typově jde o maličkosti typu, že někdo stál blíž nebo dál, něčí bunda měla červenou barvu, někdo něco řekl. Jednotlivé skutečnosti do sebe zapadají jako ozubená kolečka. Když nějaké chybí, argumentace není dotažená, může přísedící pomoci soustavu uzavřít. V tom vidím největší smysl této funkce. Těžko to lze ale uvést na konkrétním případu, protože porada je vždy tajná.
Stalo se, že by třeba neměli do debaty čím přispět, seděli jako zařezaní, nebo argumentovali absurdně?
Nevybavuji si žádný případ, kdy by mi přísedící argumentoval absurdně. Ti lidé nejsou mimo, jsou v podstatě velmi zapálení, baví je to a snaží se k tomu přistupovat zodpovědně. Nikdy se mi nestalo, že by přísedící s prominutím blábolil.
Co je to většinově za lidi a proč to dělají?
Nejsou to žádní fanatici a vzteklouni toužící po vendetě, ani lidé, kteří to dělají z nudy. Většina přísedících jsou důchodci, avšak pokud jde o vzdělání, je to velmi pestré. Nemám v senátu nikoho a myslím, že ani kolegové ne, kdo by měl například jen minimální vzdělání - většinou mají střední či vysokou školu. Podle mého názoru to většinu z nich baví a chápou to jako svého koníčka.
Přísedící: Zjistíte, jak snadné je dostat se na scestíJarmila Kowalská působí ve funkci soudní přísedící 14 let. Po odchodu z práce techničky hospodářské správy hledala výplň volného času. „Celý život mě bavilo číst psychologické analýzy a příběhy lidí, kteří se souhrou okolností dostanou až k soudu,“ přibližuje důvody, proč se o funkci přihlásila. Jako členka trestního senátu Okresního soudu Brno-venkov se ročně účastní odhadem deseti až dvanácti zasedání ve věcech týrání svěřených osob. Ještě předtím se podílela na rozhodování o vážných dopravních nehodách. „Člověk má vždy nějaký názor, sledujeme, děláme si poznámky. Náš náhled na případ se postupně mění s tím, jak se příběh rozvíjí,“ popisuje. Podle jejích slov se nestává, aby se názor předsedy a přísedících významněji rozcházel. „Hodně diskutujeme, předseda si rád vyslechne náš názor a myšlenky, kolikrát se divím, jak má laik jiný názor než profesionál, který se dovede pohybovat v paragrafech.“ Jak přiznává, výkon funkce může být místy velmi vyčerpávající. „Je to náročné na psychiku, strhne vás to. Pokud by měl člověk své velké problémy, může to být dost zatěžující, obzvlášť, jedná-li se o citlivé věci. Občas je vám dotyčného i líto.“ přibližuje. Práci si kolikrát nosí v hlavě i domů. „Předseda nás někdy i zaúkoluje, abychom do příště vše, co jsme za ta zasedání vyslechli, promysleli.“ Za roky ve funkci si podle svých slov hodně rozšířila názor na život. „Zjistíte, že se člověk na scestí může dostat velice jednoduše. Je zajímavé sledovat postoje obžalovaných, jak se k tomu staví, jejich způsob vyjadřování, jak moc si připouštějí či uvědomují svoji vinu,“ uzavírá. |
Jak velký význam má pro vás má profese přísedícího?
Přeci jen právník je pořád jen právník a když se řeší daňová problematika nebo nějaké údajné pochybení z lékařské oblasti, hodí se vám tam ekonom nebo lékař. Pokud se to trefí, tak může vnést nejen laický, ale i odborný prvek, tohle je pak veliký přínos, který teď trochu padá.
Proč už není možné vybírat si přísedící podle specializací?
Dřív si předseda senát jmenoval. To mělo obrovskou výhodu, protože když se řešila odborná záležitost, vzal jste si podle typu kauzy k ruce člověka, který má o daném odvětví povědomí - lékaře, ošetřovatele, stavaře, inženýra ekonoma.
Jenže model byl trochu v rozporu se zásadou zákonného soudce, protože nebyla předem daná posloupnost nebo jistota, kdo to bude soudit. Teď už si vybírat nejde, takže ekonoma dostanete na spor, kde se řeší pochybení lékaře, ačkoli byste tam radši měl někoho jiného, to je trochu problém.
Kdy se to změnilo?
Zásada zákonného soudce existovala i předtím, ale na základě nálezu Ústavního soudu se změnil tuším dva tři roky zpět výklad, kdy bylo řečeno, že nejen předseda senátu a samosoudce je zákonný soudce, ale právě i přísedící.
Jak funguje ideální přísedící? Máte nějaké své oblíbence, s nimiž se vám pracuje lépe než s ostatními?
Ve všech senátech mám skvělé lidi. Podle mého názoru by měl přísedící ideálně dávat pozor, všímat si věcí a do konečné debaty vnést prvek, který už člověk po těch letech fungování jako soudce může přehlédnout nebo ho nevnímat jako významný. A tohle všichni dělají. Podle mě přísedící mají místo v justičním systému, díky nim to není do sebe uzavřený systém.
Profesionální i přes nízké ohodnocení
Co si myslíte o výši odměny, kterou jim stát vyplácí?
Je to nejhůř placená práce, co znám. Teď soudím věc, v níž jsme měli už dvaadvacet celodenních hlavních líčení, což je pro mě zatím absolutně nejvíc a na okresech je to ojedinělé. Sedí osm hodin v soudní síni, někdy i déle a dostanou 150 korun za den, to je ostuda. Jednali jsme i do osmi večer, aby se nám svědci někde nedomluvili. Nepoměr ale cítím, i když se jedná o jedinou hodinu.
Co kdyby některý řekl, že už ho to nebaví?
Každý koníček má svoje limity a když už je něčeho moc, může vás to otravovat, ale přistupují k tomu profesionálně, jsou zodpovědní, chodí a neodbývají to.
Stává se, že kvůli přísedícímu musíte odročit jednání?
Stane se to naprosto výjimečně. Jestli jednou za rok musím posunout jednání kvůli něčí nemoci, nebo proto, že ho nechtějí uvolnit v práci, je to moc.
S kolika přísedícími spolupracujete?
Každý senát má své číslo a pod každým z nich je skupina přísedících - u nás je to na trestní věci deset až dvanáct lidí. Ti jsou v pravidelném rytmu přidělováni k případům podle rozvrhu práce. Na mých případech se točí tito stále stejní lidé. S některými jsem řešil i deset patnáct případů. Jsou voleni na čtyři roky, někteří jsou ve funkci opakovaně už několikáté období.
Co když se případ táhne a přísedící už není zvolen do dalšího funkčního období?
To je problém jako hrom. Pokud by strany nesouhlasily s konstatováním spisu a žádaly by při novém přísedícím nové provedení všech důkazů, musíte udělat všechno znovu, aby i nový přísedící všechno slyšel a byla zachována zásada bezprostřednosti a ústnosti. Proto si soudci na větší věci berou i dva navíc jako náhradníky. V případě, že se hlavní přísedící „dožijí“ konce, dva náhradníci jdou pryč a hlasování se neúčastní. V momentě, kdy by jeden z hlavních přísedících odpadl, nastupují náhradníci.
