Jen do letošního září přibylo 165 nových pacientů nakažených virem HIV. Přitom za celý loňský rok to bylo o 12 méně. Vývoj statistik naznačuje, že letos přibude vůbec nejvíce nově infikovaných od roku 1985, kdy se začalo testovat. V čem vidíte příčinu tohoto nárůstu?
Stále se tvrdí, že Česká republika patří k zemím s menším výskytem HIV infekce, což je sice zatím pravda, ale otázka je, jak dlouho to ještě bude platit. Také se stále mluví o tom, že jsme země zalitá sluncem v tom ohledu, že léčba je fantastická, úspěšná a na AIDS se nemusí umírat. Pokud to řeknete osmnáctiletému klukovi, tak to v prevenci dělá zle. 82 procent Čechů nebere HIV jako hrozbu. Lidé opravdu přestali mít strach a nepoužívají kondomy. Dnes už totiž nejsou tolik vidět ukázky, jak člověka HIV infekce změní k nepoznání. Když se blíží úplný konec, tak vám z etických důvodů nemocného nikdo nedovolí ukázat. I díky lékům už dnes není tolik příkladů, kdy z člověka zbude jen skelet potažený kůží. Ale lidé stále umírají. Jen za měsíc září to byli čtyři lidi, dva kluci a dvě děvčata.
Miroslav HlavatýJe tajemník České společnosti AIDS pomoc a ředitel pražského Domu světla, který pomáhá HIV pozitivním lidem. K problematice AIDS ho přivedla osobní zkušenost, když mu v roce 1997 bývalý přítel oznámil, že je HIV pozitivní. Přestože sám nakažen nebyl, rozhodl se lidem s touto nemocí pomáhat. Nastoupil jako dobrovolník v České společnosti AIDS pomoc, kde byl později zaměstnán. Stál u zrodu Domu světla, který od roku 2007 vede.  |
I přes neustálý nárůst patří Česko dlouhodobě v porovnání s jinými státy k zemím s nižšími čísly pacientů s HIV. Může to být způsobeno tím, že do roku 1989 byly uzavřené hranice?
Po roce 1989 byl nárůst nakažených nepatrný, takže asi ne. O té nemoci se tenkrát ještě moc nevědělo. V roce 1997 bylo celkem nakažených asi 300. A kde jsme dnes? Mám obavy, že jsme se stali tím karbanátkem v sendviči. Dřív jsme řešili, že riziko přijde ze západu. Mám ale obavy, že až vítr zafouká z východu a uživatelé drog z Ruska, Ukrajiny a dalších zemí přijdou k nám, tak se počty ještě podstatně zvýší. Ta čísla jsou zatím poměrně nízká také z toho důvodu, že v České republice se lidé málo testují. Čísla, která vidíme ve statistikách, jsou tak jen špičkou ledovce.
Kolik je tedy podle vašich odhadů lidí, kteří nevědí, že jsou nakaženi, a v nevědomosti žijí třeba řadu let?
O nákaze neví velké množství lidí. Odborníci mluví o tři- až pětinásobku oficiálních čísel. Já jsem větší pesimista - podle mě je to až desetinásobek. Já totiž Česko srovnávám se zemí, která má podobný počet obyvatel, tedy s Portugalskem. Oni řeší 30 000 diagnostikovaných případů (v Česku bylo od roku 1985 diagnostikováno 1 840 nakažených, pozn. red.). Stává se nám také, že na infekci HIV se přijde, až když je člověk na pitevně.
Zeptejte se přátel, kdo měl vždy bezpečný sex. Ruku nezvedne nikdo
Doporučoval byste tedy všem, kteří někdy v životě měli nechráněný styk, preventivně se otestovat?
Já vždycky říkám, až budete sedět v hospodě se svými přáteli, zkuste se zeptat, kdo z nich měl vždy chráněný styk. Ruku nezvedne nikdo. Všichni, kdo kdy měli styk bez kondomu, jsou v ohrožení HIV. Rozhodně se to netýká jen sociálně slabých a feťáků. Jde to napříč od bezdomovců po vysoký management.
Jaký je podíl lidí, kteří se nakazí při pohlavním styku, a těch, kteří se nakazí jiným způsobem?
Na prvním místě je přenos při sexu, nejvíce při homo- a bisexuálním styku - asi 60 procent. Další v pořadí je kategorie jiného neobjasněného přenosu. Jedná se většinou o heterosexuálního muže, který sjede do homosexuálního styku, ale nepřizná to. Při heterosexuálním styku se nakazilo 27 procent případů. K přenosu infikovanými nástroji v nemocnici u nás nedochází. Zjištěné případy byly vždy importované z ciziny. Nízký je také počet případů přenosu z matky na dítě. Dosud jsme měli čtyři případy plus dva importované z ciziny. Bohužel i Česká republika má případy přenosu při darování krve, ke kterým ale došlo ještě předtím, než se krev začala testovat na HIV. Podíl injekčních uživatelů drog je zatím asi jen šest procent, ale mám obavy, že toto číslo se ještě podstatně zvýší.
Platí tedy stále, že se virus šíří v největší míře mezi homosexuály?
Ve zjištěných případech sice k přenosu infekce došlo nejčastěji při homosexuálním styku. Ale takto se to říct nedá. Gayové jsou v tomto ohledu zodpovědnější a častěji se nechávají testovat, proto je u nich infekce častěji odhalena. K nám přijde na test ze čtyř a půl tisíce lidí asi tisíc gayů. To nejsou čtyři procenta.
V jakém věku nejčastěji dochází k nákaze?
Z toho věkového vývoje jsem docela nešťastný, protože ještě tři roky nazpátek byla u děvčat nejčastější skupina 25-29 a u kluků 20-24. Během pár let se to otočilo a u děvčat je to dnes věk 20-24, u kluků se to naopak posunulo na 30-34 let, ale i u nás jsme diagnostikovali třeba osmnáctiletého chlapce. Ale máme i lidi nad 60 let. Pomocí léků dnes totiž není problém umožnit styk i starším lidem, takže ten problém narůstá i u této kategorie.
Každý sto osmdesátý test je pozitivní
Vývoj počtů nakaženýchV Česku za prvních devět letošních měsíců přibylo 165 pacientů s virem HIV. Choroba AIDS se od ledna do konce září rozvinula u 16 lidí. Osm nemocných na ni zemřelo. Zatím nejvíc nových pacientů s virem HIV evidovali lékaři v roce 2010. Tehdy jich bylo 180. Počet nakažených v Česku v posledním desetiletí každoročně narůstal. V roce 2002 testy potvrdily infekci u 50 osob, o pět let později jich bylo už 121. První informace o nemoci AIDS se objevila 5. června 1981. Na celém světě se od té doby infikovalo asi 40 milionů lidí. Za posledních deset let se počet nakažených zvedl o 17 procent. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává nevyléčitelnou a smrtelnou. |
V Domě světla, který je jedním z největších preventivních center u nás, nabízíte bezplatné a anonymní testování na přítomnost viru HIV. Kolik lidí ročně této možnosti využije a jak testování probíhá?
Ročně se v Česku provede 5 500 testů lidí z ulice, z toho my v Domě světla provádíme 4 500. Z počátku byl pozitivní každý dvou set padesátý test, dnes už je to průměrně každý sto osmdesátý. Nefunguje to ale tak, že přijdete k okýnku, dáte tam ruku a vezmou vám krev. Nejdříve musíte absolvovat pohovor, abychom zjistili, jestli člověk je či není vhodný pro test. Spousta lidí po víkendovém sexu bez kondomu v pondělí přijde na test, ale takto to nefunguje. Ten test zjistí pouze stav dva měsíce nazpátek. Pokud od potenciální nákazy neuplynuly dva měsíce, tak je zbytečné testovat.
Co je nejčastějším motivem pro to, že se člověk rozhodne nechat se otestovat?
Jsem strašně rád, že často přicházejí lidi kvůli tomu, že mají nový vztah. Většinou mají černé svědomí, že někde zakopli, a mají obavu, aby neohrozili partnera.
Jaký je váš názor na rychlotesty na HIV, které lze volně zakoupit v lékárnách?
Já jsem zásadní odpůrce těchto testů. Tento test patří do rukou zdravotníka, protože jinak si uděláte test, vyjde vám pozitivní výsledek a jste na to sám. Je otázkou, co člověk udělá. Neříkám, že všichni skočí z Nuseláku, ale obrovský stres to je. Proto by testování mělo probíhat pod dohledem. Navíc i u těchto testů platí, že výsledek přinesou až po dvou měsících, což řada lidí neví, a mohou tak mít falešně negativní výsledek.
Je v Česku dostatek míst, kam se HIV pozitivní mohou obrátit nejen v Praze, ale také v regionech?
Za socialismu tu byl názor, že nás se HIV netýká, my máme železnou oponu. A tak byl v roce 1985 velký úspěch, když paní doktorka Staňková založila první AIDS centrum v Praze. Od té doby v regionech vzniklo dalších šest center. Jsou tam lékaři specializovaní na HIV infekci.
Někteří nakaženým ani nepodají ruku
V Česku se ročně nechá otestovat asi 5 500 lidí. Podle Miroslava Hlavatého je to málo. Odhalené případy jsou jen špičkou ledovce. Většina nakažených o svém stavu nemá tušení.
Je informovanost o HIV dostatečná, nebo se stále setkáváte s mýty a předsudky ohledně této choroby?
Od roku 1981, kdy lidé začali umírat na AIDS, se stále zafixovává v paměti, že to je nemoc pouze gayů, což samozřejmě není pravda. Pořád se také velká část dívek domnívá, že je před nákazou ochrání hormonální antikoncepce. Tady je něco opravdu špatně - to by jim měl vysvětlit už gynekolog. Ale je tu i opačný extrém. Stává se nám, že člověk, který přijde na test, nám ani nechce podat ruku nebo hází na kliku kabát, aby na ni nemusel sáhnout. Bylo třeba komplikované i sehnat běžného opraváře, protože, když jsme se ohlásili jako Česká společnost AIDS pomoc, tak nám lidi zavěšovali telefon.
Dnes již částečně existuje i prevence pomocí léku Truvada, na jehož vývoji se zásadně podílel i český vědec Antonín Holý. Kromě toho, že lék se používá při léčbě infekce, v USA bylo schváleno i jeho preventivní užití. Jste zastáncem toho, aby možnost preventivního užívání tohoto léku měli i Češi?
V zásadě ne. U tohoto přípravku jde opravdu o pečlivost a minutovou pravidelnost braní toho léku a ani tehdy to není stoprocentní. Otázkou je to v případech, kdy žije zdravý člověk s HIV pozitivním. Určitě bych ale varoval před tím, aby to člověk bral jako jedinou ochranu.
Je léčba HIV pozitivních pacientů v Česku v porovnání se západními zeměmi na dobré úrovni?
Léčba je v současnosti dobrá a dostupná, ale mám obavy, že přicházejí nové firmy s novými léky, které jsou s tak vysokým doplatkem ze strany pacientů, že na ně nedosáhne téměř nikdo. Lékaři tedy tyto léky musí z čistě ekonomických důvodů odmítnout. HIV se dokáže přizpůsobovat a zvyká si na léky. Mám strach, že přijde doba, kdy už nebudou nové léky, které ten hajzl nezná.
Léky, které jsou zatím k dispozici, tedy hradí zdravotní pojišťovny?
Ano. Pouze takové doplňkové léky a vitaminy si člověk samozřejmě kupuje sám, ale ten základ hradí pojišťovny.
Díky těmto kvalitním lékům dnes člověk s HIV v krvi může žít až 40 let. Jedná se však o plnohodnotný život? Může mít třeba HIV pozitivní člověk děti?
Ano, při včasném zahájení léčby a dodržování zásad člověk s virem v těle žije minimálně 40 let, ale i déle. Nikdo HIV pozitivním nebrání mít děti, ale vždy jsou upozorňováni na to, aby o děcko bylo postaráno, kdyby... I přes dobrou léčbu zkrátka život s HIV není procházkou růžovou zahradou. Stává se, že situaci nepřijme ani rodina a nejbližší okolí nakaženého. Takový člověk pak přichází k nám do azylového domu, než sebere sílu.
HIV pozitivní manželé vychovávají dvě zdravé děti
7. září 2012 |
