Postavení ženy v islámu se liší podle různých interpretací náboženských textů i ve výsledné podobě práva v jednotlivých zemích. Existují ovšem nějaké skutečné univerzální principy týkající se žen, které platí více méně ve všech muslimských komunitách?
Myslím, že univerzálně přijímaný koncept je, že muslimská žena by měla být především starostlivá a pečující. Dále je zde určitě ideál cudnosti. To, jak má tato cudnost konkrétně vypadat, se ovšem obrovsky liší podle interpretací jednotlivých společností i individuálních žen. Pro jednu cudnost znamená nošení burky, pro jinou to znamená, že má být skromná a nemá se předvádět. Domnívám se, že obecně ve většině muslimských komunit také panuje přesvědčení, že by žena stejně jako muž měla být vzdělaná, pokud je to možné.
Máte pravdu, že různé interpretace náboženských textů se velmi liší. „Muslimka“ tedy není žádný jednotný pojem. Existuje celá řada způsobů, jak být muslimkou.
Korán obsahuje pasáže, které jsou pro demokraticky smýšlejícího člověka nepřijatelné - například možnost mnohoženství nebo rozdílné postavení muže a ženy před zákonem. Jak často se tyto principy objevují skutečně i v praxi, v běžném životě?
Polygamie se v některých zemích stále praktikuje, poměrně hodně polygamních mužů je například v Jemenu. Jinde ale už není příliš běžná. Víte, ono pro muže je velmi drahé mít více než jednu manželku. Podle islámského práva je povinen ženu všemi prostředky materiálně podporovat. Ta může pracovat s tím, že výdělek jí zůstává jen pro její potřeby. Muž ale výdělek musí sdílet. A když má manželek více, není to nic levného. Proto polygamie není zcela běžná.
Sophia Pandya Profesorka Sophia Pandya (18. května). Sophia Pandya se narodila v New Yorku. Studovala blízkovýchodní studia a arabštinu na univerzitách v Berkeley a v Santa Barbaře. Obdržela prestižní stipendium Fulbrightovy nadace. V minulosti prováděla výzkumy v Turecku, Jemenu, Etiopii a Bahrajnu. V současnosti působí jako profesorka na California State University. Specializuje se na postavení žen v islámu a na současná náboženská hnutí. Zkoumala hnutí Hizmet v Turecku. |
A k první části vaší otázky - mně osobně se nezdá, že by polygamie byla v rozporu s demokracií, je to pouze volba mít více než jednoho partnera. V řadě dnešních moderních komunit by část společnosti uvítala svobodu polyamorie, tedy možnost mít více než jednoho milence nebo milenku. Koneckonců ve Spojených státech v komunitě mormonů je polygamie praktikována běžně.
Chtěla bych ovšem zdůraznit, že když o tom hovořím s muslimskými studentkami, tak většina z nich říká, že je proti polygamii. Korán podle nich polygamii zakazuje. Obsahuje sice část, kde je řečeno, že muž si může vzít až čtyři manželky, ale pouze za předpokladu, že se všemi budete zacházet stejně. Na jiném místě se ale zároveň konstatuje, že se nikdy nezvládnete chovat ke všem stejně.
A co ta rozdílná práva? Dá se říci, že nejtužší patriarchát panuje v těch muslimských zemích, kde zákony vycházejí z práva šaría?
Řekla bych, že ano. Třeba v Saudské Arábii a Íránu, kde právní řád vychází z šaríi, jsou práva a možnosti žen velmi limitované. Samy ženy to říkají. Když jsem mluvila s muslimkami v Bahrajnu, který se Saudskou Arábií sousedí, říkaly, že by tam nežily, protože zákony jsou příliš striktní. Ale i šaría se liší místo od místa. Myslím, že bychom ten pojem neměly zjednodušovat a dělat z něho strašáka.
Ano, Saudská Arábie a Írán jsou velmi konzervativní země ve vztahu k ženám. Ale na druhou stranu se nemyslím, že by tamní ženy byly úplně bezmocné. Také mohou budovat své podmínky, vyjednávat. Ženy spoluutváří svoji společnost, svoji kulturu - a to i v Saudské Arábii.
Existují v muslimských zemích feministická hnutí? Čeho se snaží dosáhnout?
Ano, samozřejmě. V roce 2000 jsem pracovala v Jemenu v Národní ženské komisi, což je jedna ze sekcí spadající pod jemenskou vládu. Bylo to velmi zajímavé. Představte si, že pracujete se ženami, které nejen že na sobě mají abáju nebo nikáb, ale často nosí i burku, takže jim nevidíte ani oči. A tyto ženy byly feministky - mluvily o genderové rovnosti.
Pod tímto pojmem si ale představují něco jiného, chtějí něco jiného. Ukázalo se to při jednání s Holanďany, od kterých dostávaly finanční podporu, a kteří chtěli v Jemenu uspořádat workshop o genderovém povědomí a obecně o ženských právech. Jemenské ženy vůbec nechápaly, o čem mluví. Přitom věděly jasně, co chtějí. Říkaly mi: „Chceme lepší lékařskou péči a menší úmrtnost matek při porodu, chceme školky, chceme zlepšit vzdělávání dívek.“ V Jemenu v současnosti umí číst a psát jen asi čtyřicet procent žen, tenkrát to bylo jen přes dvacet procent.
Ženy také bojovaly za to, aby se dodržovala pravidla dědictví tak, jak je stanovuje Korán, tedy že dcery dědí alespoň třetinu otcova jmění. V praxi ale v Jemenu obvykle veškeré jmění dostanou mužští dědici. Jemenské ženy tedy měly celou řadu konkrétních věcí, které se snažily prosadit. Jen to nebyly ty samé věci, které si představovali Holanďané.
Jsou tyto feministické iniciativy nějakým způsobem perzekuované?
Neřekla bych, že přímo perzekuované, ale jedním z problémů, se kterými se potýkají muslimky po celém světě je, že kdykoli začnou bojovat proti věcem, jako je například ženská obřízka, odbudou je konzervativní muslimové s tím, že jsou „naočkované“ Západem. S tím se setkávám opravdu v každé muslimské zemi.
Proto se tyto ženy snaží své postoje prosazovat, legitimizovat pomocí Koránu. Musí argumentovat třeba tím, že Mohamed nechtěl, aby byly ženy mrzačeny, že ženská obřízka nemá oporu v zákonech islámu. Zajímavé je, že západní feministky, které přicházejí do muslimských zemí a snaží se místní ženy podporovat v boji za jejich práva, to někdy spíše zhoršují. Muslimské ženy s nimi nechtějí spolupracovat, právě proto, aby se neoctly v podezření, že jsou ovlivněny těmi ze Západu. Jediným způsobem, jak dosáhnout změny, je, že si ji muslimské ženy samy vybojují a prosadí v kontextu své země.
Je podle vás možné být hluboce věřícím muslimem či muslimkou a zároveň se ztotožnit s feministickým postojem v západním slova smyslu, tedy s tím, že muži a ženy jsou bytosti naprosto rovnoprávné a rovnocenné ve všech oblastech života?
Ano, to možné je. Znám muslimské ženy, jejichž postoje jsou feministické do takové míry, že by je většina muslimů odsoudila. Jedna má známá například argumentuje nějak takto: „Pokud je pravda, že Korán říká toto a toto, tak s touto částí Koránu zkrátka nesouhlasím.“
To je ale spíše okrajový případ. Většina muslimek by toto nikdy neřekla. Muslimské feministky často argumentují tím, že určité části Koránu byly dezinterpretovány muži. Afroamerická vědkyně Amina Wadud napsala knihu Korán a ženy, v níž říká, že Korán po dlouhá staletí vykládali výhradně muži a tím řadu věcí dezinterpretovali. Ona tedy nabízí jinou - ženskou interpretaci Koránu.
Chtěla bych zdůraznit, že není možné na muslimské ženy stále pohlížet stereotypně jen jako na oběti. Jsou muslimky, které se staly pilotkami, doktorkami, inženýrkami, právničkami a političkami, byť jsou v těchto rolích zatím méně obvyklé. V Pákistánu byla dvakrát premiérkou Benazír Bhuttová, zatímco ve Spojených Státech máme už 44 mužských prezidentů v řadě a ani jednu ženu!
Burka, nikáb, ale i hidžáb bývají někdy vnímány jako symbol útlaku muslimských žen. Co o tom soudíte?
Velká část Američanů ani neví jaký je rozdíl mezi burkou a hidžábem, myslí si, že existuje jen jedno muslimské oblečení a to je burka. Burka (oděv, který zakrývá celé tělo včetně očí, pozn red.) se ale nosí v podstatě jen v Afghánistánu. V Saudské Arábii se nosí nejčastěji abája, v Íránu čádor. Je skutečně mnoho druhů muslimských oděvů, které závisí na tom, kde žijete, jak hluboce jste věřící i jak jste stará.
Obecně větší část muslimek nosí zahalené vlasy, ale existuje velká skupina žen, které ne. Pak jsou ženy, které nosí tradiční muslimské oblečení, protože je to v módě. V Bahrajnu jsem potkávala muslimky, které šly do školy zahalené, po škole se převlékly do džínů a trička a vyrazily na nákupy. Řada žen to tedy střídá. Některé muslimské ženy berou zahalení jako formální, slušné oblečení. Jiné jím vyjadřují svoji identitu a loajalitu komunitě.
Je pravda, že v některých státech máte povinnost chodit zahalená, například v Saudské Arábii nebo v Íránu. Pokud zahalená být nechcete a přinutí vás, tak je to skutečně útlak. Nemyslím ale, že by všechny ženy v těchto zemích byly utlačované, protože i ony spoluutváří společnost, ve které žijí a řada z nich se zahalováním nemá problém.
Na druhou stranu muslimky ve Spojených Státech se často zahalují i když by pro ně bylo mnohem jednodušší oblékat se jinak. Pokud vyjdete na ulici v hidžábu, je pravděpodobnější, že se stanete obětí zločinu z nenávisti. Nebo na vás bude minimálně někdo sprostě pokřikovat.
V Česku se v poslední době bouřlivě diskutuje o nošení hidžábů ve školách. Podle jedněch má škola být zcela sekulární, podle jiných by to bylo narušení náboženské svobody. Co si o tom myslíte?
Jsou různé formy sekularismu. Například ve francouzských školách platí podle mého názoru velmi agresivní forma sekularismu. Děti nesmějí nosit šátek, křížek na krku ani židovskou jarmulku. V americké formě sekularismu jsou všechny tyto znaky víry povoleny. Pokud jste sikh, můžete nosit turban, jste-li žid, můžete nosit jarmulku a muslimka samozřejmě může mít zahalené vlasy. Toto bych nazvala pasivním sekularismem, který preferuji. Myslím, že by každý měl mít právo sám si zvolit svůj oděv.
Probíhaly ve Spojených státech také takové debaty?
Samozřejmě i v Kalifornii, kde žiji, se o tom hodně diskutovalo. Ale myslím, že omezení tady nepřichází v úvahu, ve Spojených státech je hluboce zakořeněna náboženská svoboda. Mám dokonce turecké přátele, kteří sem přijeli studovat, protože v tureckých školách není možné nosit šátek, zatímco v USA ano. Není to paradox?
Jaký je pohled tradičních muslimů na západní ženy? Považují je za frivolní? Silvestrovské útoky v Kolíně a dalších městech by tomu nasvědčovaly...
Myslím, že to co se stalo v Německu byl střet kultur. Tito lidé právě dorazili do Německa a měli určitá očekávání, poprvé viděli naživo odhalené ženy... To, co provedli, mnoho muslimů opravdu rozzlobilo, cítí se tím zahanbeni. Poškodilo to muslimskou komunitu v Německu, protože to podporuje stereotyp muslimů, jako mužů, kteří nedokáží kontrolovat svoji sexualitu. Většina muslimů na Západě chce však být vnímána jako lidé, kteří se dokáží asimilovat. Pak se objeví pár vzteklých vykořeněných mladíků, kteří udělají takovýto průšvih, na který doplácejí všichni.
Osobně se domnívám, že pohled na západní společnosti jako na přesexualizované není úplně zcestný. Něco na něm možná bude, zejména v Americe. Když byla dcera malá a já pro ní nakupovala oblečení, bylo téměř nemožné najít takové, které by to dítě nějakým způsobem nesexualizovalo.
V západní společnosti používáme ženy k prodeji všeho možného, na každém druhém billboardu je polonahá žena. Je to marketizace ženského těla, což je vlastně další forma útlaku. V jižní Kalifornii ženy za plastickou chirurgii utratí více než kdekoli na světě. Požadavky na ženu jsou takové, že musí být štíhlá, s malým nosem a dokonce i úzkou vaginou.
Měla by být perfektní a vypadat jako panenka Barbie. Tento tlak je velmi bolestivý, v důsledku vede k poruchám příjmu potravy a psychickým problémům dívek. Západní ženy jsou k tomuto symbolickému násilí slepé. Velmi akutně přitom vnímají útlak, kterému jsou vystaveny ženy na Blízkém východě.
V Turecku jste studovala hnutí Hizmet a jeho vztah k ženám. Jak se liší postoj k ženám v rámci tohoto hnutí v porovnání se zbytkem turecké společnosti?
Myslím, že postavení muslimských žen v Turecku je obecně špatné. Jsou diskriminovány, zejména sekulárními ženami. Je jim říkáno, že jsou zpátečnické, pověrčivé a omezené. V Turecku totiž panuje představa, že modernita znamená sekularitu a že náboženství je cestou zpět. Z toho vyplývají časté případy diskriminace. Naprostá většina Turků jsou původem muslimové. Velká část z nich je ovšem sekulárních. Podle toho vypadají turecké zákony. Ženy tam v minulosti nesměly nosit šátky na řadě míst, včetně škol. To je právě ta agresivní forma sekularismu, o které jsem mluvila.
Turecké zákony jsou sekulární, jak říkáte. Nicméně vládnoucí strana AKP, ale i hnutí Hizmet, jsou v podstatě islamistické. Není tak podle vás sekularismus v Turecku ohrožený?
Já v to doufám. Doufám, že extrémní forma sekularismu končí. Řekla bych, že sekularismus se v Turecku stal novým náboženství. Vychází z myšlenek Atatürka, který je uctíván pomalu jako svatý. Jeho sochy jsou v Turecku úplně všude. Tento druh sekularismu, který se stává novým náboženstvím, tvrdě diskriminuje věřící obyvatele.
