Přitom dnes již díky výzkumům víme, že tělesné tresty nefungují a

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pruzkum-biti-deti-rodice-stem.A240515_131119_domaci_sdlk

Já bych s tím slovem "víme" byl opatrnější... to je o úhlu pohledu - někdo by mohl namítnout, že naopak to co se dnes odehrává leckde na školách znamená, že víme, že nefunguje absence fyzických trestů

Ale většina rodičů nebije své děti z důvodu nějakého trestu.

Nedokážou ovládnout svůj vztek,protože jim samým to někdo dělal,když byli sami dětmi...

Věřím, že každý slušný rodič své děti fyzicky trestat nechce. Nicméně, děti jsou různé a co funguje u jednoho nemusí fungovat u jiného. Byl jsem svědkem, kdy paní domlouvala (hrozila) svému malému synovi (asi 5let), který ve vlaku skála na sedačce, tak dlouho až se tomu malému rošťákovi podařilo při jednom svém skoku rozbít milé mamince nos. Až poté co se maminka rozbrečela, hoch přestal skotačit. Já nejsem zastáncem fyzických trestů, ale rodiče musí umět vynutit svá rozhodnutí před svými dětmi, protože rodič není rovnocenný partner ale autorita, která pomáhá v rozvoji. Buďme na své děti hodní ale "opičí láska" určitě není správný směr. Hezký den všem

Ony se motají dohromady dvě různé věci - jedna věc je více nesmyslné mlácení dětí za každou prkotinu a de facto jejich zastrašování a jiná věc je přiměřený fyzický trest v situaci, která buď je pro dítě nebo jeho okolí nebezpečná nebo se jedná o značně nepřípustné chování - a v tom v případě se jedná o jasné, rychlé a velmi srozumitelné nastavení limitů - což je jinými slovy to co se skrývá (nebo aspoň skrývalo) pod pojmem výchova.

a přesto to někteří řadí do kategorie bití, protože by jste jako rodič selhal, protože jste dopustil aby ta nebezpečná situace vznikla. (tohle už jsem taky bohužel slyšela)

V životě jsem bita nebyla, pamatuju si z dětství na dva taťkovy lepance, jeden, když jsem mu ze zadního sedadla zakryla při řízení oči a druhý už nevím zač. Byla jsem naprosto přesvědčena, že fyzické tresty taky používat nebudu, spíš mě ani nenapadlo, že bych je někdy musela použít. Jenže pak se mi narodila dcera ....

Je to ujeté, nesnáším to, nejsem na to pyšná a všechny ty epizody bych nejraději vymazala: dcera je prudce inteligentní a lehce hyperaktivní; co bych ovšem vypíchla, je porucha pozornosti, což znamená, že informaci, kterou považuje za nepodstatnou, respektive nezajímavou, okamžitě vypustí. Takže pokyny typu "ukliď si tenhle saigon" jsem zopakovala potřetí, posedmé, podesáté - to už se pak začala vztekat, že jsem s tím otravná a no a mě se pak splašily kladiva........Padni, kam padni......

To by nevydržel ani svatej !!!! Ale přežily jsme to obě

Tam musí fungovat převedení pozornosti. Slova jsou málo ADHD děti potřebují dotek, vzít za ruku a začít to s nimi. Nebo je aspoň otočit k sobě a nechat je to zopakovat.

Pomáhají také postupné přechodové rituály: Za pět minut končíš a budeš uklízet. TAdy máš minutku...

Ale s ADHD si spoříte na svatozář...

Mě to vadilo, ale stejně k tomu občas muselo dojít. To jsou ty situace, kdy každé zbytečné je zbytečné.

Můj děda měl na skříni tenký proutek, který neváhal občas použít. A přesto na něj dnes po letech s dojetím vzpomínám.

Sám jsem vůči svým dětem používal mírné fyzické tresty pouze v nezbytných případech. Ale prostě občas nebylo zbytí. A kupodivu se to proti mě neobrátilo...

Dnes by děda dostat podmínku

V pořádku.

A dokonce je to v souladu s křesťanskou tradicí:

Přísloví 22:15: "Pošetilost je svázána se srdcem chlapce; prut ukázňování je to, co ji vzdálí daleko od něho."

Ohybaj ma mamko dokud som ja Janko, az ja budem Jano neohnes ma mamo.

Za mého dětství a mládí, což už bylo hooodně dávno, se prostě muselo poslouchat. Mamka nikdy nešla daleko pro plácnutí přes zádel a byl pokoj a to jsem byla jedináček. V 16 letech jsem byla na mámu drzá, tak mi jednu vrazila a dobře udělala. Vyrostl ze mě slušný a přátelský člověk bez mindráků, podle názoru kolegů v práci, přátel a známých doma i v zahraničí. Když vidím při nákupech v obchodech co vše dnes rodiče tolerují rozum mi to nebere. Zkuste děcko, které řve a mlátí kolem sebe plácnout přes zadek v Americe a máte kriminál na krku. Stalo se před lety mému kamarádovi.

Nemám, co je to hodně dávno, ale mě doma nikdo nebil, facku jsem taky nedostala a vyrostl ze mě slušný člověk úplně v pohodě.

Já zažil jako dítě od otčíma pásek, vařečku i jiné předměty, především ale hrubou chlapskou sílu proti dítěti. Nic takového u svých dětí nepraktikuji a světe div se, ono to funguje. Kdo nedokáže děti vychovat bez násilí, neměl by si je pořizovat.

Jsou děti a děti. Nám doktor, když posuzoval předškolního na ADHD říkal, že bude vůdce. Ale buď bandy lumpů, nebo slušných lidí. A pak nám jednou učitel na 1. stupni řekl, že vychované adéhádě se pozná. To byla pochvala... BTW. Silně ADHD děti moc na fyzické tresty nejsou, pokud nepřijdou v setině sekundy po činu. Jsou impulzivní. Ale v malém věku nejsou ani moc poučitelné, jsou schopné se opakovaně pálit o troubu apod. Boj o přežití. Musí vyrůst a do té doby si rodiče užívají...