Ale: Stejně tak nestojím o to, aby několik minut z černé obrazovky svítilo sdělení, proč jsou rada a Hodač špatní (viz středa Události ČT1). Nestojím o pořady, jako je "Česká televize v mlhách" (viz středa 20:50 ČT1), které mi vnucují, co si mám o konfliktu kolem rady a ředitelů myslet.
Pro připomenutí: V červnu zpravodajská redakce odmítla vysílat dvoustránkové komuniké televizních šéfů, které prosazoval Hodač. Udělala naprosto správně, jinak by popřela základní zásady dobrého zpravodajství.
Uplynulo půl roku, a Prohlášení krizového výboru zaměstnanců České televize, to jest "nechceme Hodače", dostalo ve zprávách podobně výsadní prostor, jakého se onehdá neúspěšně domáhal Hodač na šéfredaktoru Zdeňku Šámalovi.
Tím, že si Hodačovi odpůrci vyhradili větší než aspoň trochu "vyvážený" díl vysílání, dali protihráčům do ruky dobrou protizbraň. Vezměme například tuto větu z Hodačovy letošní zpravodajské koncepce: "Cílem zpravodajství a publicistiky televize veřejné služby není nutit diváka, aby vzal za své jakési prefabrikované názory, ale naopak mu zprostředkovat všechna dostupná fakta a souvislosti tak, aby si sám mohl učinit svůj vlastní svobodný, ale současně kvalifikovaný názor." Kdo by si to přečetl a porovnal se středečním večerním programem, usoudil by, že ten Hodač musí být anděl.
Ne, není. Ale při vtloukání do hlavy, co je dobré a co ne, prosím ubrat. O dost.
