Propuštění z léčebny prakticky znamená jeho propuštění na svobodu.
Jednání se bude konat na podnět ošetřujících lékařů, kteří však sami několikrát změnili názor. Nejdříve navrhli Strakovo propuštění, krátce nato písemně soudu oznámili, že berou svůj návrh zpět, aby vzápětí opět vyrozuměli soud, že na svém původním stanovisku trvají. Kromě vyjádření psychiatrů by měly být podkladem pro rozhodnutí i znalecké posudky dalších odborníků.
Ředitel léčebny Zdeněk Bašný míní, že pro Straku nemohou z medicínského hlediska více udělat, neboť absolvoval důkladnou terapeutickou léčbu s pozitivními výsledky. "Teď už ho můžeme léčit pouze ambulantně. Nelze vyloučit recidivu, ale to procento je tak nízké, že nebezpečí je minimální," dodává Bašný. Opačného názoru je například sociolog Petr Freiman: "Beru-li v potaz, že 'normálně' jednající většina by měla být chráněna před 'nenormálně' jednající menšinou, pak říkám, že podobní lidé se nemají na svobodu dostat nikdy".
Straka by se měl po případném propuštění stát zaměstnancem bohnické léčebny, ve které by i dočasně bydlel a kde by měl stále docházet do sexuologické ambulance. V rámci své terapie pracuje na bohnické farmě u koní, kde pomáhá s pacienty při hypoterapii.
Jiří Straka jako šestnáctiletý v roce 1985, tedy v roce konání spartakiády, zavraždil v Praze tři ženy a několik dalších napadl. Na všechny ženy Straka útočil prakticky stejně: uchopil je zezadu předloktím za krk a rdousil je tak dlouho, než upadly do bezvědomí. Pak je strhl na zem, svlékl jim pásek či podprsenku nebo použil silonovou smyčku a utáhl ji kolem krku. V jednom případě si ženě navíc na krk klekl, v jiném zacpal ústa hlínou a kamením a nos listím. Když ženy umíraly, nebo již byly mrtvé, znásilnil je a následně oloupil.
Městský soud v Praze ho v prosinci 1985 odsoudil jako mladistvého k deseti letům odnětí svobody. Uznal ho vinným ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, tří loupeží, znásilnění a krádeží. Soudní znalci tehdy uvedli, že Straka je asociální a agresivní psychopat se zvýšenou sexuální aktivitou se sklony k závažné pohlavní deviaci - sadismu a nekrosadismu. Jeho nejnápadnější vlastností byla podle psychiatrů úplná amorálnost a absence citu, přičemž ve zjištěném rozsahu jsou tyto vlastnosti vzácné i u jiných pachatelů vražd. Strakovu nebezpečnost také zvyšují velmi dobrá inteligence, rychlá orientace, pohotové jednání, nebojácnost, dobré tělesné vybavení a klamný zevnějšek.
V květnu 1994 byl Straka po propuštění z věznice v severočeských Bělušicích (díky amnestii prezidenta Václava Havla o rok dříve), umístěn do uzavřeného sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v Praze - Bohnicích, kde se podrobuje ochranné psychiatrické a sexuologické léčbě. Straka ještě ve vězení podstoupil kastraci. Lépe řečeno už byla zbytečná, protože mu spoluvězni rozkopali varlata. Operaci mozku však odmítl. Po listopadu 1989 za svého pobytu v Pankrácké věznici údajně prohlašoval, že byl ke kastraci donucen a označil se za oběť komunistické policie.
Straka pochází z úplné rodiny, má starší sestru a mladšího bratra. Učil se v hornickém učilišti ve Stochově u Kladna, kde přes týden bydlel a v pátek odjížděl domů do Prahy. V neděli večer ale často chodil po Praze a vyhlížel pro něj sexuálně přitažlivou a nepříliš fyzicky zdatnou ženu. Někdy přijížděl do Prahy i během týdne. Osaměle jdoucí ženy sledoval od podzimu 1984 a od počátku roku 1985 přemýšlel o tom, že některou přepadne. Od 15. března do 16. května 1985 své myšlenky uskutečnil. V květnu 1985, krátce po poslední vraždě, ho policie zadržela.
V poslední době vzbudila pozornost kauza osmačtyřicetiletého Ivana Roubala. Ten byl letos v květnu odsouzen na doživotí za tři prokázané loupežné vraždy, přičemž z obžaloby dalších čtyř byl zproštěn pro nedostatek důkazů. Celé komplikované vyšetřování, které se táhne prakticky od roku 1994, bylo charakterizováno častým odvoláváním se jedné či druhé strany i pochybeními ze strany justice.
Za zmínku z doby dřívější stojí i případ dvaadvacetileté Olgy Hepnarové. Ta v roce 1973 úmyslně najela nákladním autem mezi lidi čekající na zastávce tramvaje na třídě Milady Horákové v Praze 7. Bilance tohoto "vyrovnávání účtů se společností" byla tragická: osm lidí zemřelo, šest bylo těžce zraněno. Městský soud v Praze odsoudil Hepnarovou k trestu smrti, který byl vykonán v roce 1975.
Stejný trest stihl v roce 1986 i šestadvacetiletého Ladislava Hojera. Ten v letech 1978 až 1981 v různých částech republiky zavraždil ze sexuálních pohnutek pět žen. Kromě toho ho soud uznal vinným z trojnásobného znásilnění, trojnásobného pokusu o znásilnění a krádeže.
- středa 7. července 1999
