Čestný a doživotní president?
V neděli jsem viděl v TV zajímavý film o atentátu na Adolfa Hitlera. Jedna z věcí, kterou atentátníci řešili, byl problém, jak sdělit národu skutečnost, že jejich milovaný vůdce není tím šlechetným člověkem, za kterého jej pokládali, ale že je to zrůda, která vede Německo do záhuby. Žel atentát se nezdařil a Německo dopadlo tak, jak dopadlo. Trošku mě to připomělo naši skutečnost. I náš vůdce Václav Klaus, dokázal ovlivnit svým charismatem určitou část národa a tito lidé pak za ním šli jak slepé ovce na porážku, neskrývajíc přitom hlasité projevy své radosti. Ale Štěstěna stála při nás. Sarajevský atentátu se díky bohu na rozdíl od toho německého podařil a náš národ nemusel zažít stejný osud, jako potkal Němce. Žel lidé jsou nepoučitelní a touží opět po svém idolu a vůdce vztává z mrtvých. Protože neexistuje jediný logický důvod, proč by na jejich hloupost měl doplácet zbytek národa, bylo by snad lepší nechat rozhodovat o presidentovi republiky politiky. Myslím si, že je to lepší, než nechat rozhodovat nějakou zmanipulovanou, zfanatizovanou masu.