Jaromír Klika, známý pražský urolog a aktivní skaut, žije dodnes.
Během sychravého listopadu 1940 si skauti v jednom srubu u Jevan rozsvěcí petrolejku, zapalují oheň v krbu a usedají ke stolu. Je jich dvanáct, mezi nimi i čtrnáctiletí a patnáctiletí chlapci. O něco starší je četař Jan Laštovka, jejich budoucí velitel. První věta, co řekne: "Tak a konec romantiky. Teď půjde o život!" Nad českou vlajkou junáci přísahají věrnost a vojenskou poslušnost. Vyrobí si dřevěné makety zbraní a v lesích za Prahou cvičí vojenské dovednosti. Připravují se na záškodnické akce, chtějí popravovat nacisty, vyhazovat do povětří strategické podniky Říše. Všechno je ale nakonec jinak.
Příběhy 20. stoletíPříběh Jaromíra Kliky a dalších skautů ze ZB zmapovali dokumentaristé z Post Bellum a Skautského století. V neděli 15. dubna jejich vyprávění odvysílá Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v pořadu Příběhy 20. století. Nezisková organizace Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. |
Když se o mladících s horkou hlavou dozvěděli "profesionálové" z Obrany národa, vzkázali jim, že ať na podobné akce rychle zapomenou. Jejich místo je ve zpravodajství.
V Praze se začínají šířit lístečky s frekvencemi české redakce BBC. Gestapo zuří, protože všude nachází stopy, které nikam nevedou. "Byli jsme opatrní. Vždycky jsme měli rukavice a vylepovali jsme tak čtvrtou kopii, ze které už nebylo poznat, na jakém stroji se to kopírovalo. Lepili jsme cedulky na byty 'Pozor tady bydlí Vlajkař!' nebo jsme vyráběli mapy označující, kde sídlí německé jednotky, kde mají v Praze protiletecké světlomety," vypráví Jaromír Klika, který pracoval v továrně po tom, co okupanti zrušili vysoké školy.
Po večerech chodil do tanečních, kde se seznámil s Wahlem a synem slavného železáře Rottem. "Povídají mi: 'Hele, nechceš se k nám připojit? Máme takovou skupinu.' Asi tři měsíce jsme si je prověřovali a pak jsme jim nabídli, ať se naopak připojí k nám ke Zbojníkovi. Jim se název nelíbil, ale ZB už bylo zavedené. Tak jsme změnili název na Zpravodajskou brigádu," vypráví Klika. Ke skautům se postupně přidávají stovky dalších, skautské oddíly, jednotlivci i celé rodiny.
Postupem času mají i spojení do Anglie prostřednictvím vysílačky a posílají první depeše. Získávají cenné informace, protože mladíci pracují na otrockých pracích ve všech možných nacistických podnicích v protektorátu i v Německu a dalších zemích. Kódované zprávy se shromažďují na jedné četnické stanici v Praze, vyhodnocují je a odesílají do Anglie.
Poslali tisíce zpráv, gestapo na ně však nikdy nepřišlo
"Z celkového počtu depeší do Londýna pro československé zpravodajství bylo snad sedmdesát tisíc, tak osm tisíc z nich pocházelo od ZB. A co víc, zprávy od nás se už neověřovaly, prostě byly považované za věrohodné a šly rovnou k RAF. No tak to jsme se nafoukli," usmívá se třiadevadesátiletý Jaromír Klika. Skauti měli spojení i na parašutisty z Anglie.
Karel Rohlíček, skaut ze ZB, jezdil na kole po Praze s Gabčíkem a Kubišem a pomáhal jim orientovat se ve městě. Zprvu netušil, že hledají vhodné místo pro atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha.
Je nevídané, že se mezi skauty nenašel zrádce. Gestapo na ZB nikdy nepřišlo, byť mnohokrát vyslýchalo jejich členy.
ZB se organizovala vojenským způsobem: do čet a rot. Spojky dokážou rychle šířit rozkazy velitelů. 5. května 1945 vyhlašují pohotovost a stovky odbojářů ve skautských krojích vybíhají do ulic, získávají zbraně, se kterými už umí zacházet, mají přesné úkoly. Jeden z nich, Ivan Kieslinger, utíká 8. května s panzerfaustem po Václavském náměstí. Z Jindřišské se blíží německý tank: "Kamarád se schoval do domu a dával mi znamení. Našel jsem si překrásný kryt - pánské záchodky. Můj pozorovatel sebral v pobořeném domě zrcadlo. Držel ho v ruce a sledoval s ním tank. Ten řidič měl nejspíš smysl pro humor nebo co. To zrcadlo mu prostřelil ne kulometem, ale dělem. Strašná rána! Zrcadlo se rozlétlo na tisíc kousků. Kamarád jen spráskl ruce. Nikdy jsem neviděl takovou změnu tváře, úplně zesinal, zbledl jak stěna a zapadl do baráku," popisuje Ivan Kieslinger, který si nakonec na tank nevystřelil, mohutný stroj se obrátil a odjel.
Pak se stalo něco pozoruhodného: "Chvíli jsem čekal, jestli se neobjeví, a najednou se z domů pomalu vynořili domovníci s košťaty a lopatami a začali uklízet sklo. Řekl jsem si: Ty jó! Tak a je mír. Válka skončila!," vzpomíná se slzami v očích skaut Ivan Kieslinger, kterému bylo v té době 17 let.
Ivan Kieslineger i Jaromír Klika po válce dlouho neskautovali. Po roce 1948 jim jejich mládežnickou organizaci komunisté stejně jako nacisté zakázali. Oba skončili v komunistickém vězení. Jaromír na půl roku, Ivan na 16 let za údajnou velezradu.
