Nikdo od nich taková dobrodružná rozhodnutí ani neočekává, tak proč vystavovat voliče nervovému šoku. Ten se obvykle dostavuje právě v případech, kdy se člověku před očima hroutí staré jistoty. A v dnešní vystresované době můžeme být politikům za každou zachovanou (zmrazenou) jistotu vděčni.
Věc má i hluboký politický kontext, který našinec hned tak nepochopí.
Komplikovaný, sofistikovaný spor vlády a opozice o platové zákony udržuje demokracii v tempu.
Všimněme si, žádnou mrzkou opoziční smlouvu kvůli snížení platů neuzavírají.
Podívejme se na platy politiků bez české závisti a předsudků.
Berou málo! Řídí celičký stát a i ředitel přes nádraží bere víc.
Není to ani sociálně spravedlivé, ani bezpřívlastkově tržní.
Konečně, vysoké odměny zákonodárců jednoznačně prospívají i lidu. Za deset měsíců, co si platy ne a ne zmrazit, si každý poslanec záklaďák přilepšil už o 80 000 korun, místopředsedové vlády dokonce o 180 tisíc. Plesejme.
Čím víc berou, tím víc je stát oškube na daních – které pak použijí pro blaho lidu. A cožpak své blaho nechceme rozmnožit všichni? Pročež politikům ještě přidejme.
A hned, třeba i do klobouku, vždyť víme – oni se na platových zákonech neshodnou. A že by pak byli za žebráky? No a co? Karel Čapek napsal: "Pravý žebrák je člověk, který už není užitečný k ničemu, hodí se jen k tomu, aby byl živ z milosti lidí, ale jeho zvláštní a skrytá užitečnost je právě v tom, že žije z milosti." Díky za to, pánové a dámy!
