Aspoň na tři týdny půjdou stranou úvahy o justiční mafii, regulačních poplatcích, grantové politice agronoma Milana Richtera, zhrzeném olympionikovi Pavlu Bémovi, věrolomnosti Vlastimila Tlustého nebo o neúnavném ploditeli dcer Karlu Gottovi. Jak se praví v dojemném bhútánském filmu Pohár, šestnáct civilizovaných národů se počne prát o míč. V osmnáct hodin začne mistrovství Evropy a naši hoši ho otevřou v Basileji v zápase se Švýcarskem.
Leckterý počestný otec od rodiny a důstojný úředník státní správy navlékne červené triko se jménem Milana Baroše na zádech a promění se v tura. Zase se zaplní hospody, sport bary a náměstí u velkoplošných pláten, a kdo nebude skákat, nebude Čech, natož Petr. Možná kvůli fotbalu slezou ze stromů i zapadlí vlastenci z Greenpeace na kótě 718 v Brdech. Hlavně mi laskavě neříkejte, že chleba levnější nebude. Vysvětlujte to spíš nadšencům, kteří dali za lístek tisíc dolarů. Stejně si myslím, že se o cosi v životě ochuzuje ten, koho nechávají lhostejným jména jako Ronaldo, Buffon, Henry, Ballack, Mutu, van Nistelrooij, Larsson nebo Torres...
Euro 2008 přichází jako na zavolanou též četným politikům, zvláště těm, kteří se domnívají, že fotbal se hraje na třetiny. Uvidíte, jak se bude trychtýřem zužovat počet postupujících mužstev, kolik premiérů a hlav států najednou přijede povzbuzovat. Předpokládám, že do průběhu šampionátu výrazně zasáhne Jiří Paroubek. Jen co zalepil dopis Condoleezze Riceové, mohl by taky napsat trenéru Karlu Brücknerovi a poradit mu ideální sestavu, neboť kouč přece nemá mandát, když oznámil, že po mistrovství končí.
Nečekejte však, že budu zesměšňovat vicepremiéra Alexandra Vondru, který cestuje na dnešní úvodní zápas. Vím, že se o fotbal skutečně zajímá, loni si zaletěl z jednání v Budapešti kvůli zápasu Slavie v Lize mistrů do Bukurešti a potkal jsem ho i v Edenu po utkání s Jabloncem. Je mi sympatické, že by kvůli červenobílým klidně rezignoval. Chápu, že Euro zatím vypouští Mirek Topolánek. Zjevně bude mít v příštích dnech jiné starosti, cukrovka je tou nejmenší.
Fandit českému týmu jest považováno za povinnost, ale znám plno lidí, kteří nahlížejí na reprezentaci a zjevy kolem ní úplně jinak. Škodolibě očekávají, že kdybychom vypadli už ve skupině, v realizačním týmu by konečně došlo k zemětřesení a kromě avizovaného odchodu Karla Brücknera by skončil nepostradatelný manažerský brouk Pytlík Vlastimil Košťál nebo bývalý estébák Jaroslav Dudl na místě technického vedoucího. A ve fotbalovém svazu, který řídí neviditelný Pavel Mokrý, kde zaměstnávali odborníky, co nerozeznají Litvu od Lotyšska, by snad nastal vítr...
Ovšem na hřišti nebudou běhat odulí bafuňáři, ale hráči. Moc jim tedy přeju, aby pro ně letošní Euro nabylo podoby barevného hollywoodského kýče s happy endem. Ani se nemusíte dívat na kalendář a je jasné, že jde zřejmě o poslední velké reprezentační vystoupení Jana Kollera, Tomáše Galáska nebo Stanislava Vlčka, kterým odzvonila třicítka. Stejně tak věřím, že si celá Evropa zapamatuje jména šikovných benjamínků Michala Kadlece, Václava Svěrkoše nebo Martina Fenina, pokud dostanou šanci. V neposlední řadě budu držet palce záchranné instanci Petru Čechovi, aby našel náplast na smolné finále Ligy mistrů. A už mě nechte být, jdu se oblékat do dresu.
