Olga ve svých dvaatřiceti letech zjistila, že je potřetí těhotná. Dvojčata. Její radost však netrvala dlouho. V 26. týdnu totiž lékaři zjistili, že děti mají takzvaný transfuzní syndrom, kdy si jednovaječná dvojčata mezi sebou cévními propojeními nerovnoměrně vyměňují krev. Zatímco jeden z plodů je „dehydratovaný“, druhý je oběhově přetížený. Oba jsou proto v ohrožení života. Hrozilo, že jeden či oba z chlapců zemřou.
Po návštěvě několika dalších odborníků se dostala do Centra fetální medicíny Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí. „Tam nám lékaři řekli, že díky spolupráci s belgickou nemocnicí existuje už možnost operovat v těle matky. Že operace bude buď probíhat v Praze, nebo v Belgii,“ popsala.
Nakonec lékaři zvolili právě operaci v Belgii. Proběhla v pořádku. Další den však Olga začala rodit. Dvojčata se tak narodila v 27. týdnu, dvě minuty po sobě. „Přivezli mi je ukázat. Byli celí oteklí, zahadičkovaní, takový malý nic. Měli ani ne kilo,“ popsala. „Další týden byl nejhorší, protože se mělo ukázat, jestli to dvojčata vybojují, nebo ne,“ dodala. Navíc byla Olga v cizí zemi bez rodiny i manžela.
Přes komplikace se však stav dvojčat začal postupně zlepšovat. „Slyšíme, vidíme. Akorát chůzi nemáme úplně doladěnou, ale myslím, že na to, jak to vypadalo, to dopadlo dobře,“ zakončila spokojeně maminka.
Dříve děti umíraly
V Česku se narodí přibližně dva tisíce dvojčat ročně, z toho pětina jednovaječných. Na rozdíl od dvouvaječných mohou mít jednovaječná dvojčata společnou placentu, což vyvolává problémy. „V Česku se ročně vyskytne zhruba čtyřicet až šedesát těhotných, které mají jednovaječná dvojčata, která potřebují intervenci,“ přiblížil garant Centra fetální medicíny Ladislav Krofta. Ještě před pár lety přitom tyto děti na komplikace běžně umíraly nebo se rodily nemocné důsledkem porodu ve velmi časných týdnech těhotenství.
Většina z těchto maminek, 25 až 30, se dnes dostane do Centra fetální medicíny, které vzniklo v roce 2012 a jako jediné v zemi se systematicky věnuje nitroděložním operacím nenarozených dětí. Do konce května 2019 se v CFM ÚPMD provedlo 162 operací.
Nejčastěji (v 92 případech za dobu své existence) se přitom lékaři věnují řešení právě transfuzního syndromu u dvojčat – lékaři přeruší cévní spojky na placentě mezi jednovaječnými dvojčaty pomocí laserového paprsku. Pokud mají jednovaječná dvojčata společnou placentu, děti se nestejnoměrně dělí o množství krve. Lékaři placentu rozdělí na dvě samostatné části, které nemají propojené cévy.
„Staráme se tu o děti, které mají problém, který před rokem 2010 zcela řešitelný nebyl a děti umíraly,“ popsal vedoucí lékař CFM Lubomír Hašlík. „Určitě by některé přežily, ale ženy by porodily velmi brzo, děti by byly hodně nemocné. Dá se říct, že ten posun je radikální a nesrovnatelný,“ dodal.
Zákrok je zázrak, říká matka
S transfuzním syndromem se setkala i dvaatřicetiletá Veronika. Lékaři v Brně u ní ve 14. týdnu těhotenství zjistili, že jeden plod se špatně vyživuje. „Strašně jsem se bála. Hned, jak mi to řekli. Jeden den jsme byli v Brně a další den jsme už museli do Prahy,“ popsala Veronika spád událostí. Lékaři v Podolí pak Veronice diagnostikovali právě transfuzní syndrom. Na operaci čekala do 19. týdne. „Když se to nejvíc zhoršilo, tak šli jsme na tu operaci,“ dodala.
Hned druhý den po zákroku šla na ultrazvuk a zjistila, že dívkám se daří dobře. Po 34. týdnu porodila. Zákrok považuje za zázrak – bez něj by podle ní děti nejspíš nepřežily. „Buď jedna, nebo ani jedna,“ dodala.
Dříve se operace prováděly v Belgii, od roku 2013 se však výkony provádějí samostatně v ÚPMD. Nejčastěji lékaři operují mezi 20. a 28. týdnem těhotenství. U komplikací s dvojčaty přežije zákrok v osmi případech z deseti alespoň jeden plod, oba plody přežijí v pětašedesáti procentech případů. Bez těchto zákroků by byla čísla okolo dvaceti až třiceti procent.
Předčasně narozené děti se často potýkají se zdravotními komplikacemi. Jejích počet v Česku stále roste, v současné době je to asi osm procent všech novorozenců, v roce 2002 to bylo kolem pěti procent.
Díky lepší péči a jejich soustředění v perinatologických centrech mají děti vyšší šanci na život bez komplikací, a to i ty s extrémně nízkou hmotností pod 500 gramů a narozené už od 22. týdne. Čím nižší je porodní váha, tím bývá riziko zdravotních komplikací vyšší. Lidé, kteří se narodili extrémně brzy, také častěji trpí například hyperaktivitou nebo psychickými problémy.
