Popáleniny, jaké měla malá Natálka, jsou vlastně smrtelné zranění. Je zázrak, že přežila?
Samozřejmě, je to velký úspěch specialistů z Ostravy.
A zázrak?
Existují i děti, které měly popáleniny na 85 procentech těla. Děti mají obecně větší výhody. Mají zdravé srdce, cévy, nemají vysoký tlak a cholesterol, mají lepší regenerační schopnosti buněk... Měli jsme tady kluka, který na tom byl hodně špatně, ležel u nás přes rok s obrovským rozsahem popálenin. Dnes, po třech čtyřech letech, mi říká: "Pojď si zaběhat, doktore." A on mě normálně předběhl. Tak to jsem si říkal: dobrý, už tolik netrénuju, nemám radost, žes mě předběhl, ale dobrý! A přitom to tehdy vypadalo, že umře. Rád bych však zdůraznil, že propuštěním z nemocnice nic nekončí. Ta těžší fáze naopak začíná.
Léčba Natálky stála už šest milionůpojišťovna bude chtít peníze po žhářích |
Narážíte na to, že Natálka dál musí chodit na kontroly a čekají ji ještě další operace?
Ano, a nejen to. Popálenina, to je léčba a trauma na celý život. Cílem není jen vyléčit pacienta a pustit jej domů. Úkolem lékařů má být to, aby se zařadil zpátky na místo, kde byl předtím. To je to nejtěžší. V tomto ohledu není důležité, jak rozsáhlé byly popáleniny nebo jestli pacient strávil v umělém spánku dvacet dní.
Ve sdružení Bolíto pomáháte dětem právě po propuštění z nemocnice. Je ten návrat hodně těžký? Těžší než bolest předtím?
Velmi záleží na tom, jak se k tomu postaví rodina. Jsou děti, které se naučí zneužívat toho, že jsou poznamenané, a rodiče jim pak leccos povolí. My s dětmi jezdíme na vodu, na koně, k moři... Nejcennější je, že děti vidí na ostatních, jak zvládají zranění. Máme chlapečka, který nemá ruce ani nohy. Přesto s námi hraje fotbal. Když to vidí děti s menšími úrazy, je to pro ně "motor".
Když pak děti vyrostou a chtějí se líbit, obzvlášť jde-li jako v Natálčině případě o dívku, nevrací se traumata při každém pohledu do zrcadla?
Jistě, když je někdo puberťák a má vřídek na čele, je schopný nejít do školy. A teď tu máte děti, které mají zjizvený celý obličej. Je to pro ně často jako na houpačce – jednou nahoře a pak je úraz srazí dolů. Je to celoživotní boj.
