Najít odpověď není jednoduché. V zásadě platí ano i ne. Čína žádala o status hostitelské země se sloganem: sin Pej-ťing, sin ao-jün – nový Peking, nová olympiáda. Peking se díky olympiádě posunul na zcela jinou úroveň.
V celé Číně konání her podpořilo větší zájem občanů o dění ve společnosti a iniciovalo mnoho občanských sdružení, která by se jinak pravděpodobně nevytvořila. Podpora občanské angažovanosti v Číně by měla zůstat hlavním cílem pro další léta.
Tento proces je však velmi pozvolný a bude ještě trvat velmi dlouhou dobu.
Čína také věnovala velkou pozornost vzdělávání o olympismu. Předpokládá se, že těchto programů se zúčastnilo 1 100 škol s celostátním dosahem na 400 milionů žáků. Učitelé získali příležitost vštěpit žákům principy fair play, týmové práce a respektu k ostatním kulturám.
Olympijské vzdělávání vzniklo zpočátku jako občanská iniciativa. Přišlo právě včas, aby zaplnilo prázdné místo ve vzdělávacím systému, které vzniklo po jeho celonárodní reformě. Tato reforma měla podpořit kreativitu učitelů a studentů, kteří si mohou v rámci volitelných předmětů vytvořit vlastní výukový plán.
Olympiáda tak nabídla čínským obyvatelům unikátní možnost, jak se aktivněji zapojit do občanského života na apolitickém základě. V politických otázkách se však z pohledu západních zemí dosáhlo pouze malého pokroku. Olympiáda ze své podstaty nemůže ovlivnit politický systém.
Čína naopak viděla hry jako příležitost, jak se stát znovu součástí globální komunity. Snažila se změnit západní vnímání Číny. Následkem střetu těchto dvou perspektiv se mohlo objevit zklamání na obou stranách.
Vliv olympiády na čínskou společnost není jednoznačný. Spolu se stavebním boomem se objevila nová pracovní místa pro obyvatele z chudých zemědělských oblastí, kteří však pracovali ve velmi obtížných podmínkách. Mnoho obyvatel Pekingu muselo obětovat své domovy pro stavbu nových sportovišť.
Bezpečnostní opatření se neobešla bez tvrdšího postupu vůči novinářům a kritikům režimu. Celá olympiáda se nesla v duchu kritiky cenzury médií. V této oblasti olympiáda přinesla pouze přechodné změny, které však mohou zlepšit situaci do budoucna.
Skutečnost, že se podařilo prosadit zákon o volném pohybu zahraničních novinářů v zemi, je sama o sobě velkým úspěchem, i když toto neplatilo pro čínské novináře. Přítomnost zahraničních novinářů pomohla k větší diskusi nejen o událostech v Tibetu, ale i o dění v celé zemi.
Většina pozornosti byla Číně věnována v období těsně před vypuknutím sportovního klání. Nejdůležitější období pro další reformy však nastane v následujících dvou letech. Na říjnovém sjezdu komunistické strany se ukáže, zda olympiáda přinese Číně další uvolňování režimu a otevírání se světu.
Čína také vydá komplexní zprávu o vlivu olympijských her na stav v zemi za období 11 let. Splnil se tedy závazek "nové olympiády"? Čína v tomto slibu chtěla prostřednictvím olympiády prohloubit porozumění Západu a Číny.
Představa Západu o kulturní výměně s Čínou během olympijských her však byla z větší míry pouze jednostranná – Čína se učila ze zkušeností Západu, naopak to fungovalo málokdy. Zkusme si tedy závěrem sami zodpovědět tyto otázky: Obohatila nás Čína o své kulturní tradice? Rozumíme nyní Číně více? Pokusili jsme se během olympijských her naslouchat a pochopit Čínu?
