„Jsem nadšená, splnil se mi sen pracovat ve zdravotnictví,“ říká dvaačtyřicetiletá Milena Jeníková z Jablonce nad Nisou.
„Dali jsme jim jedinečnou možnost,“ říká Anna Cínová, jablonecká romská poradkyně, která s nápadem zapojit Romy právě v oblasti sociální péče a zdravotnictví přišla. „Teď je jen na nich, jestli se jim to povede. Mohou pracovat buď v ústavech a nemocnicích a zaplnit tak mezeru po civilkářích, kteří v prosinci skončí, a nebo působit jako terénní zdravotní asistenti v romských komunitách.“
Podle Miroslava Ročka z kladenského sdružení AISIS, které školení pořádalo, účastníci bydleli na internátě v Kladně, dopoledne se učili a odpoledne chodili na praxi do kladenské léčebny dlouhodobě nemocných.
„Bylo to hodně náročné,“ konstatuje Roček. „Museli získat znalosti z oblasti zdravovědy, první pomoci, sociální psychologie, péče o nemocné a staré lidi, stravování, ale i v oblasti práva,“ vyjmenoval Roček. „Učili jsme je čelit i případným problémům s tím, že jsou Romové. Naše obavy se ale nenaplnily. V kladenské LDN je měli pacienti rádi.“ Až na jednu dívku, která to vzdala a na její místo přišel hned další zájemce, ukončili kurz všichni.
„Nastoupili teprve začátkem týdne,“ říká například Jitka Řehořová, hlavní sestra jablonecké nemocnice, kde od pondělí pracují dvě romské ošetřovatelky a jeden sanitář. „Na hodnocení je ještě brzy. Zeptejte se za měsíc,“ dodává. Podle ní určitě mají šanci, ale je otázka, jestli se osvědčí. „Nelze ale uvažovat o tom, zda by zaplnili místo po civilkářích, protože ti nebyli našimi zaměstnanci a byli úplně jinak placení.“
Závěry nechce dělat ani ředitelka Domova důchodců v Jabloneckých Pasekách Dagmar Křížová. Seniory tu ošetřují dvě romské absolventky kurzu. „Jsou to dívky osmnáct a dvacet let, teprve se rozkoukávají a poznávají práci se seniory,“ říká. „Do konce roku je platí úřad práce a pak se uvidí.“ Podle ní je otázka, jak nové tváře přijmou senioři. „Ti každou změnu nesou těžko,“ konstatuje Křížová. „Důležité je i to, jestli práce se starými lidmi bude to, co dívky očekávaly.“
Podle Cínové by se peníze na romské asistenty v nemocnicích, domovech či ústavech měly najít. „Mohli by pracovat v rámci veřejně prospěšných prací, nebo by je jako zdravotní asistenty v terénu platilo ministerstvo zdravotnictví,“ říká Cínová.