Zdravotnictví a vůbec všechno lidské prochází neustále se zrychlujícím vývojem. Nelze srovnávat zdravotnictví 18. - 19. století (v té době se formuje zdravotní pojištění) s rokem 2005. Nelze srovnávat ani rok 1989 s rokem 2005. Nebe a dudy. Transplantace, nové léky, prodlužování délky a kvality života - tak se dá popsat zdravotnictví, jo a ještě něčím - nejsou peníze. Bohužel problém celého vyspělého světa.
Nepomohla by spoluúčast pacienta? Nehovoříme tady o žádných horentních sumách. Mluvíme o tom, že zdravotní pojišťovny v ČR ročně vydávají více peněz za levné léky (do 40 Kč) na banální onemocnění, než kolik se vynaloží na transplantace. Ale proč vysvětlovat, proč říkat pravdu, když naše modla - bezplatné zdravotnictví - je tak krásné předvolební téma. Ono kdyby se o tom hovořilo více, pravděpodobně zjistíme, že to všichni vidíme stejně. Ale rok před volbami těžko. Přeci se socialisté nepřipraví o laciný volební slogan pro nás nevědomé.
Mluvím o spoluúčasti, o rozumné spoluúčasti - o jiné se ani neuvažuje. Mluvím o příplatku na stravu v nemocnici - doma jím přeci také, o příplatku za odvoz sanitou (nemyslím první pomoc) - nějak se tam snad dostat musím. Mluvím o lécích - levných Paralenech, Ibalginech, o lécích, které bereme jednou za rok když jsme nemocní.
Myslím, že bude lepší, když si všichni nenecháme uhradit z veřejného pojištění 30 Kč za kapky na kašel, když se budeme finančně podílet na antibiotikách, než nechat naše vážně a chronicky nemocné spoluobčany, většinou důchodce, doplácet každý měsíc vysoké sumy za léky.
Soudružka ministryně Emmerová na to asi řekne, že v každé skupině léků je jeden plně hrazený. Možná má pravdu, ale proč k tomu neřekne, že ten jeden plně hrazený nemůžou všichni užívat, že je podstatně méně kvalitní, že s tím plně nehrazeným jsou lepší úspěchy v léčbě, že ten plně nehrazený prodlužuje život a ten plně hrazený ne.
Myslím, že nepotřebujeme plně hrazené levné léky, čímž netvrdím, že některé levné léky nejsou dobré. Spíše bychom měli chtít co nejvíce dostupné nové moderní léky, které jsou drahé, neboť v jejich ceně jsou zakalkulovány náklady na jejich výzkum. Trvá v průměru 12 let a stojí 800 milionů dolarů, než se na trhu objeví nový lék. Je to dlouhá doba a fakt dost peněz. Ale výsledek stojí za to.
Prostě prohlubme solidaritu. Nehovořme jen o solidaritě zdravých s nemocnými, prohlubme to na solidaritu zdravých s vážně a chronicky nemocnými a s těmi, kteří jsou sociálně slabí. Neplaťme ze společných peněz věci levné a banální a šetřeme si společné finance až nás trefí šlak či nás dostihne ten Němec, co nám stále schovává nějaké věci (Alzheimer). Nezdá se vám bezplatné zdravotnictví značně sobecké? Mně ano.
Ještě několik vět k připravované reformě zdravotnictví. Říká se o ní, že je nutná, říká se to už dlouho, ale stále se nic neděje. Pokud je však založena na principu "bezplatného zdravotnictví", tak ji raději nechtějme. Pro většinu nepotřebných bude "zadarmo" - nebudou si toho vážit a bude se plýtvat a většina potřebných zjistí že neumí česky, neboť bezplatnost si představovali jinak.
Názor čtenáře byl redakčně upraven.
