Pětina respondentů zná osobně nějakého muslima, přičemž nejčastěji se jedná o kolegu v práci či souseda. Lidé, kteří znají nějakého muslima, je označují významně častěji jako vzdělanější, než tomu je u lidí, kteří žádného muslima neznají. Pokud mají osobní zkušenosti s muslimy ve svém okolí, vykazují vyšší otevřenost k setkávání se s nimi v každodenním životě.
Exkluzivní průzkum: Češi muslimy neznají, v rodině ani domě by je nechtěli |
Méně odmítavý postoj mají především vůči partnerskému vztahu jejich potomka s muslimem či muslimkou, muslimům na pozicích, jako jsou lékaři, atp. Dále aby jejich kolega byl muslimem či muslimské děti chodily společně do třídy s jejich dětmi. Jejich postoj je významněji méně odmítavý i vůči sousedství s muslimem.
Dotázaní podceňují úroveň vzdělání muslimů žijících na území ČR. Zatímco reálně mají muslimové žijící v ČR především středoškolské či vysokoškolské vzdělání, česká veřejnost udává podstatně nižší hodnoty především u vysokoškolského vzdělání (odhady 7 % ku realitě 35 %). Naopak podíl muslimů se základním vzděláním mají tendenci nadhodnocovat více než dvojnásobně (odhad 33 % ku realitě 15 %).
Aktivity muslimské komunity zaznamenalo minimum respondentů (15 %). Pokud nějakou zaznamenali, tak se nejčastěji jednalo o formu dodržování tradic (např.: muslimské ženy nosící šátky), nepokoje, hluk, kriminalitu nebo výstavbu mešit. Mezi poměrně často zmiňované patří i komunita v Teplicích a Brně.
Třetina dotázaných někdy navštívila zemi, kde je islám převažujícím náboženstvím. Přičemž nejčastějšími cílovými destinacemi byly Tunisko, Egypt a Turecko.
Obecně převažuje názor, že by se muslimská komunita neměla izolovat od českých obyvatel a měla žít rozptýleně ve společnosti. Pouze necelá pětina dotázaných by preferovala, aby se uzavřeli ve svých komunitách a žili odděleně od zbytku.
Čechům a Češkám převážně nevadí setkávat se s muslimy na veřejných místech, v práci či ve školách. Naopak více negativně vnímají přítomnost muslimů v blízkosti místa, kde bydlí, ať již jde o čtvrť, či přímo místo bydliště.
Tato tendence se potvrzuje i v případě, že by se muslim, muslimka či muslimský manželský pár měli stát jejich sousedy. Oproti jiným náboženským skupinám jsou v této pozici vnímáni významně více negativně. Dotázaní tedy nejsou vesměs nakloněni uzavírání muslimů do vlastních komunit, nicméně jsou skeptičtí k tomu s nimi sousedit.
Když se zaměříme na konkrétní aspekty každodenního života a práva muslimů, vidíme, že je zde opět tendence muslimy spíše vnořit do společnosti s tím, že budou vyznávat svoji víru a zapojovat se do veřejného života, nicméně nebudou mít vlastní školy, stavět mešity či se v nich sdružovat. Česká veřejnost tedy zcela neodmítá soužití s muslimy, ale preferuje jejich přizpůsobení se a splynutí s majoritní společností.
Dvě pětiny respondentů by umožnily muslimům žijícím v ČR žádat o české občanství. Zhruba polovina (49 %) souhlasí s tím, aby muslimové žijící v ČR vyznávali islámskou víru, 39 % podporuje, aby dodržovali své zvyky.
Necelá polovina lidí je otevřená tomu, aby muslimské ženy nosily pokrývky hlavy, které jim zakrývají pouze vlasy či vlasy a ramena (hidžáb 49 %, čádor 43 %). Pouze minimum české veřejnosti je nakloněno tomu, aby si muslimské ženy na veřejnosti zakrývaly tvář (nikáb 16 %, burka 15 %).
Jako nejzásadnější podmínky pro získání trvalého pobytu v ČR označují respondenti trestní bezúhonnost (65 %), znalost českého jazyka (62 %) a stálé pracovní místo (50 %).
Dotázaní vyjadřují menší obavy z muslimů, kteří se v ČR již narodili, oproti muslimům přicházejícím z arabských a islámských zemí a z oblasti Balkánu.
Dvaasedmdesát procent respondentů čerpá informace o muslimech z médií, pouze necelá desetina (8 %) označuje jako zdroj svých informací o této menšině sociální sítě a známé či přátele. Prakticky nikdo neoznačuje za zdroj těchto informací své příbuzné či partnera/partnerku.
Z médií, která jsou primárním zdrojem těchto informací, se jedná především o televize (veřejnoprávní 70 %, komerční 65 %). Dalším poměrně frekventovaně zmiňovaným zdrojem (dvěma pětinami dotázaných) je rozhlas, následují hlavní zpravodajské servery (38 %) a tištěná média (30 %).
Okolo 15 % Čechů považuje bombardování a jiné násilí na civilistech za vždy či někdy ospravedlnitelné pro obranu západní civilizace. Toto číslo je srovnatelné s počtem muslimů, kteří v uplynulé dekádě považovali násilí na civilistech za ospravedlnitelné pro obranu islámu (výzkumy Pew Research). Mezi muslimy z Balkánu, postsovětských a západoevropských zemí byla podpora mírně nižší než v ČR, mezi muslimy z Afriky a Asie mírně vyšší.
Se stoupajícím vzděláním stoupá otevřenost k muslimům. V průměrném skóru otevřenost k muslimům se významněji liší lidé s maturitou nebo vysokoškolským vzděláním od lidí s nižším vzděláním. Obecně jsou více uzavření lidé starší 45 let, nejsilnější uzavřenost můžeme pozorovat u lidí starších 65 let.
Uzavření Češi a Češky se častěji označují jako voliči SPD, KSČM a ANO (hodnoty průměrného skóru indexu otevřenosti pod 30 body či slabě nad), což je poměrně v souladu s postoji daných stran. Dalšími poměrně uzavřenými dotázanými jsou i voliči ČSSD a nevoliči. Naopak poměrně vysokou míru otevřenosti vidíme u voličů KDU-ČSL, TOP 09, Pirátů a STAN (hodnoty průměrného skóru se pohybují kolem 50 bodů a výše).
Pokud se podíváme na vztah k muslimům a skutečnost, zda respondenti nějakého muslima osobně znají, tak se nám potvrzuje dřívější závěr, tedy že tito lidé jsou obecně k vyznavačům islámu více otevření. Průměrný skór lidí, kteří nějakého muslima znají, se v indexu otevřenosti liší o 10 bodů od těch, kteří takovou zkušenost nemají (48,7 ku 38,9). Stejně tak lidé, kteří někdy navštívili nějakou muslimskou zemi, mají tendenci být více otevření k muslimům než ostatní.
O něco více otevření jsou dotázaní, kteří sledují zpravodajské seriózní deníky, hlavní zpravodajské online servery, veřejnoprávní televize a blogy.
Dotázaní, kteří mají více otevřený vztah k muslimům, mají reálnější představy o tom, jakou úroveň vzdělání muslimové v ČR mají. A poměrně dobře tuto vzdělaností strukturu odhadují i co do poměru zastoupení.
Otevřený vztah k muslimům se často pojí i s méně odmítavým postojem k přijímání uprchlíků. Ať již se jedná o arabské křesťany, nebo muslimy.
Mezi dotázanými převažuje názor, že násilí na civilistech pro obranu západní civilizace není ospravedlnitelné. Z hlediska vztahu k muslimům označují lidé otevření této menšině méně toto násilí za ospravedlnitelné (vždy ospravedlnitelné: otevření 23 % ku uzavření 77 %; někdy ospravedlnitelné: otevření 29 % ku uzavření 71 %).
Lidé otevření k muslimům mají často zároveň menší obavy z etnických menšin a imigrantů obecně. Naopak vysoká míra xenofobie se významně častěji pojí s uzavřeným vztahem k muslimům žijícím v ČR.
