Nižší soudy obvykle preferují trestání šiřitelů takových vadných názorů a informací. Vyšší soudy zpravidla projevují více svobodomyslnosti a tolerance a více pochopení pro otevřenou společnost než soudy nižší, které mají raději pořádek a omezování.
Co je pro svobodnou společnost nebezpečnější - volný přístup k nacistické ideologii, nebo možnost státu nějakou ideologii veřejnosti zatajit, zakázat, zapřít? Nejvyšší soud se přidal k tomu druhému. Občan má právo Hitlerovu knihu vydávat i číst.
Méně jasné je zdůvodnění, které Nejvyšší soud nabídl: propagaci nelze vztahovat k hitlerovskému nacismu, protože už neexistuje. Soud touto obezličkou problém obchází. Jednomu vydavateli vypomohl, ale v obecné rovině problém trvá. Mohou se občané například beztrestně seznamovat s ideologií Al-Kajdy, která je velmi živá a svobody potlačuje? Rozvine se nový bizarní spor je nacismus živý, či neživý? Pro ministra vnitra je už teď rozhodnutí Nejvyššího soudu "šílené".
Spor bude připadat zbytečný každému, kdo někdy zahlédl holé lebky s hákovým kříži a se zvednutou prackou - v útoku proti černým. Kdo pozoroval Grebeníčka na shromážděních KSČM, pomyslí si - živý je i gottwaldovský duch. Komunisté si musí vybrat. Buď jejich učení vyčichlo a jsou beztrestní, nebo je živé, pak před soud s nimi.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu je dobré - o krůček upevňuje přesvědčení, že svoboda slova je víc než ochrana lidí před zlem. Svobodný člověk se před zlem uchrání sám, zato ušlápnutá duše, která toto a tamto nesmí číst a znát, místo touhy po svobodě snadno čichá k zakázanému. Ale jednou se dočkáme rozsudku o stupeň lepšího. Bude znít: svobody si ceňme víc než zákazů a trestů. Více to lidskému plemeni prospívá.
