Pak hned spěchala domů za manželem, šestiletou a čtyřměsíční dcerou a čtyřletým synem.
Co říkáte na rozhodnutí soudu a částku 80 tisíc, kterou vám přiznal?
Oddychla jsem si, že už to mám za sebou.
Proč jste se vlastně rozhodla nemocnici zažalovat?
Byl to špatně provedený zákrok, který narušil mé soukromí a úplně mi změnil život. Byl to velký psychický stres, když jsem zjistila, že interrupce selhala, bála jsem se, co bude s dítětem, jestli bude zdravé.
Dítě jste však původně nechtěla.
Ne, ani můj přítel, ani já. Když jsem zjistila, že se má dítě narodit, byla jsem smířená s tím, že si ho nechám.
Soudce vám vyčetl, že jste ochranu používali jen někdy a že si za vše tak trochu můžete sama.
Je pravda, že jsem antikoncepci nebrala, neměla jsem na to peníze, abych si něco kupovala. Vlastně všechny ženy, co jdou na interrupci, si to zavinily samy. Ale když zákon možnost interrupce nabízí, měla by tady ta možnost být.
Řekl vám někdo před nebo po interrupci, že mohlo jedno dítě přežít?
Ne, to mě vůbec nenapadlo. Po potratu mi řekli, že mám za čtrnáct dní jít na kontrolu, nikdo mě nevaroval ani předtím. Kdybych věděla, že interrupce není stoprocentní, mnohem víc bych to zvažovala.
Nemocnice namítala, že kdybyste přišla dřív na kontrolu, mohl vše napravit další zákrok.
Já měla jít na kontrolu na Vánoce, ale moje gynekoložka měla dovolenou, šla jsem 5. ledna a ona nepoznala, že jsem těhotná. Jen mi řekla, že když do dvou týdnů nedostanu menstruaci, mám přijít. 22. ledna mě vzala krev a poslala na ultrazvuk. To už ale bylo pozdě. Na druhý potrat bych stejně nešla.
Proč?
Bylo by to velké zdravotní riziko.
Jak probíhalo vaše těhotenství?
Bylo deprimující, snášela jsem to špatně. Hádala jsem se s rodiči i přítelem, často jsem brečela, nebyla jsem v pohodě, nevěděla jsem, jestli bude dítě zdravé, musela jsem jezdit na speciální vyšetření do Brna.
A když se dcera narodila?
I pak jsem žila ve stresu, pořád jsem ji sledovala a měla jsem strach, jestli bude v pořádku.
A je?
Naštěstí zatím ano, ale je hodně plačtivá. Museli jsme s ní jít do psychologické poradny, má odložený nástup do školy, protože není duševně zralá. Psycholožka mi řekla, že to může souviset s tou interrupcí, že mohla její psychiku ovlivnit.
Ví dcera o tom, co se stalo?
Neví, je na to ještě malá, aby všechno pochopila. V roce 2003 jsem se vdala, ona manžela bere jako svého otce.
Jste připravená, že jí to jednou sama řeknete?
Teď určitě ne, možná až bude starší, nebo když se to dozví odjinud, vysvětlím jí to.
Nebojíte se, že když zjistí, že jste šla na interrupci a pak soudně požadovala náhradu za její narození, poznamená to váš vztah?
Mám ji ráda stejně jako další dvě děti, které mám s manželem. Je pravda, že těhotenství jsem si neužívala, ale citový vztah jsem s ní začala navazovat pár dní po porodu. Já sama se s tím špatně smiřuji, co bude dělat ona, a jestli se na mě bude zlobit, nevím. Ale je mi líto, že jí jednou budu vysvětlovat, že tu mohly běhat dvě.
Šestadvacetiletá Kateřina před necelými osmi roky otěhotněla. Rozhodla se tehdy pro interrupci nenarozených dvojčat. Za nepovedený zákrok žalovala žena jihlavskou nemocnici o čtyři sta tisíc korun. Soud se jejím případem zabýval od roku 2001. V pátek jí přiznal osmdesát tisíc jako náhradu nemajetkové újmy. - více zde
