V politice, aspoň stranické, premiér obstál. Platidlo, které tím získal, se však nedá pro žádný vládní obchod použít, stejně jako nešlo měnou socialistických států platit na normálním trhu.
Miroslav Kalousek nechce a nemůže přistoupit na Grossovu rovnici: Teď jsem předsedou, tím pádem je můj byt zaplacený a má paní podnikala řádně.
Lze samozřejmě hypoteticky připustit možnost, že pan Kalousek za své mravní rozhořčení přijme například pozici ministra zemědělství pro svou stranu. Tím by potvrdil to, co naznačil sjezd ČSSD. A sice, že česká politika si vytváří pravidla hry, která jsou v jakémkoli civilizovaném prostředí nepřijatelná.
Pokud křesťanští demokraté necouvnou a ODS bude žádat hlasování o nedůvěře vládě, otevírá se pro nejbližší budoucnost vějíř možností. Od krotké varianty, kdy křesťanští demokraté z kabinetu odejdou, ale při hlasování ho podrží, přes jednobarevný tým ČSSD závislý na komunistech až po pád vlády a cestu k předčasným volbám.
Existují patrně i jiné možnosti, o nichž se nám zatím nezdá. Politici jsou mistry ve vymýšlení takzvaně nestandardních řešení za účelem zachování takzvané stability. Rozuměj, statu quo, který je pro ně přes všechnu trapnost pohodlný.
Ačkoliv nás premiér po svém stranickém vítězství šestkrát denně přesvědčuje o opaku, vládní krize je dobrá věc. A to ze dvou důvodů.
Pokud by totiž kritici pana Grosse ustoupili, znamenalo by to do budoucna mnohacifernou inflaci kritérií pro to, co je v politice přípustné. Druhý důvod je ten, že Grossův kabinet od samého počátku slouží pouze jako strojek na vylepšování preferencí zúčastněných stran.
Jestliže tedy premiér tvrdí, že nestabilita by ohrozila hospodářské výhledy země, mýlí se. Spíše je poškodí přežívání vlády neústrojně záplatované, nebo dokonce opřené o komunisty.
Zkrátka, není důvod k obavám z politických otřesů. Když je v krizi špatná vláda, bývá to dobrá zpráva pro zemi...
