13. ÚNORA ODVOLÁNÍ POLICEJNÍCH ŘEDITELŮ
Ministr vnitra Václav Nosek z KSČ (na archivním snímku vlevo) odvolal z funkce osm nekomunistických policejních ředitelů a nahradil je komunisty. Po debatě vláda rozhodla, že propuštění ředitelé se musejí vrátit na svá místa. Nosek to ale odmítl.
V šestadvacetičlenné vládě vedené Klementem Gottwaldem bylo devět komunistů, čtyři národní socialisté, čtyři lidovci a čtyři slovenští demokraté, tři sociální demokraté a dva nestraníci.
16. ÚNORA TŘI MINISTŘI CHTĚJÍ PODAT DEMISI
Národní socialisté - Prokop Drtina (na snímku při podání ruky prezidentu Edvardu Benešovi), Petr Zenkl, Hubert Ripka a Jaroslav Stránský - se dohodli podat demisi, pokud komunisté nebudou respektovat vládní usnesení.
17. ÚNORA SOUHLAS DALŠÍCH MINISTRŮ S DEMISÍ
Po schůzi vlády, na kterou se ministr vnitra Václav Nosek pro nemoc nedostavil, souhlasili ministři stran národně socialistické, slovenské demokratické a lidové s návrhem národního socialisty Huberta Ripky podat demisi, nesplní-li Nosek usnesení z 13. února.
Zároveň doufali, že je budou následovat i ministři sociální demokracie. Tímto krokem chtěli buď donutit komunisty, aby se podřídili rozhodnutí vlády, anebo vyvolat vládní krizi, která by byla řešena jmenováním úřednické vlády a vypsáním předčasných voleb, které by pravděpodobně skončily v neprospěch komunistů.
19. ÚNORA PŘÍLET PORADCE SSSR
Do Prahy přiletěl náměstek ministra zahraničí SSSR Valerian Zorin (na snímku vpravo při diskusi s Janem Masarykem a Zdeňkem Fierlingerem). Tlumočil obavy o vývoj v republice a údajně i Stalinův pokyn, aby Gottwald požádal Moskvu o vojenskou pomoc. Zorin také tlačil na některé z ministrů (Jan Masaryk, Václav Majer) a šířil dezinformace o chystaném puči demokratických stran.
Do Prahy se urychleně vrátil velvyslanec USA Laurence Steinhardt. Opakovaně ujišťoval nekomunistickou opozici o morální a diplomatické podpoře západního světa.
20. ÚNORA DEMISI PODÁVÁ 12 Z 26 MINISTRŮ
Ministři tří nekomunistických stran se odmítli zúčastnit schůze vlády, dokud nebude rozkaz o odvolání osmi policejních ředitelů zrušen. Gottwald podmínku odmítl. Před čtvrtou hodinou odpolední podali demisi národně socialističtí ministři, krátce nato se přidali ministři Demokratické strany Slovenska a nakonec i lidové strany. Sociální demokracie zůstala ve vládě. Demisi podalo 12 ministrů z 26, tedy menšina, a vláda nemohla být podle zákona rozpuštěna.
Gottwald (na snímku při jednání na Hradě) navrhl prezidentu Edvardu Benešovi, aby demisi přijal a vytvořil buď vládu většinovou, nebo ji doplnil levicovými funkcionáři z ostatních stran a masových organizací. KSČ rozpoutala kampaň proti odstoupivším ministrům. Z pohotovostních oddílů závodních organizací KSČ se začaly formovat a vyzbrojovat útvary Lidových milicí. V noci byly ve městech, na vesnicích a ve velkých závodech komunistické schůze.
21. ÚNORA KOMUNISTÉ DEMONSTRUJÍ SVOU SÍLU
Komunisté demonstrovali svou sílu v Praze na Staroměstském náměstí. Gottwald zde vyhlásil zakládání akčních výborů Národní fronty.
Zástupci KSČ v čele s Gottwaldem opět po Benešovi požadovali, aby demisi ministrů přijal.
22. ÚNORA ZÁVODNÍ RADY POŽADUJÍ ZNÁRODNĚNÍ
Sjezd závodních rad odhlasoval znárodnění téměř všeho soukromého majetku.
Závodní rady byly orgány zaměstnanců závodů vytvářené pod patronací KSČ po roce 1945, nebyly přímo složkou Revolučního odborového hnutí (ROH), ale fakticky jím byly řízeny. Po únoru se staly orgány ROH.
23. ÚNORA BENEŠ ODMÍTÁ GOTTWALDOVY POŽADAVKY
Prezident Beneš sdělil národním socialistům (na archivním snímku s praporkem v ruce jejich předseda Petr Zenkl), že na Gottwaldovy požadavky nepřistoupí.
Na deset tisíc studentů pochodovalo na Pražský hrad na podporu prezidenta a proti přijetí demise ministrů. Komunisty řízená policie proti nim tvrdě zakročila. S nabídkou protikomunistického odporu v té době přišla například i část armády či organizace jako Sokol a Orel.
24. ÚNORA KOMUNISTY PODPORUJE GENERÁLNÍ STÁVKA
Komunisty podpořila jednohodinová manifestační generální stávka na celém území republiky; zúčastnilo se jí 2,5 milionu lidí, přičemž v národním hospodářství pracovalo tehdy 5,5 milionu občanů.
Levice sociální demokracie v čele se Zdeňkem Fierlingerem požadovala dohodu s KSČ. Spolu s dělníky pak levice obsadila sekretariát a tiskárnu sociální demokracie v Praze.
25. ÚNORA BENEŠ USTUPUJE NÁTLAKU
Komunisté Gottwald, Nosek a Antonín Zápotocký předložili Benešovi návrh nové vlády. Komunisté svolali tábor lidu na Václavské náměstí, kde na zprávy z Hradu čekalo čtvrt milionu lidí.
Vážně nemocný prezident Beneš ustoupil nátlaku (Gottwald vyhrožoval zatýkáním, občanskou válkou i vojenským zásahem Sovětského svazu) a přijal demisi dvanácti ministrů z 20. února a dodatečnou demisi Václava Majera a Františka Tymeše (tím sociální demokracie vyměnila své komunistům nepohodlné představitele) a podepsal dekrety nových členů vlády dle návrhu KSČ. Stalo se tak v rozporu s ústavou, prezident měl při demisi nadpolovičního počtu ministrů buď rozpustit vládu a pověřit někoho vyjednáváním o sestavení nové, nebo vypsat nové volby.
V nové vládě měli komunisté 11 křesel, národní socialisté a lidovci po dvou, sociální demokraté tři, zástupci ROH dvě, slovenští demokraté jedno, Strana slobody jedno a nestraníci dvě křesla. Vláda složila ústavní slib 27. února.
Kolem 17. hodiny oznámil Gottwald na Václavském náměstí, že prezident všechny jeho návrhy přijal. Gottwald vyhlásil „porážku reakce a vítězství pracujícího lidu“.
25. ÚNORA BENEŠ OPOUŠTÍ HRAD
Krátce po jmenování Gottwaldovy vlády Beneš opustil Hrad a uchýlil se do svého sídla v Sezimově Ústí. Později ještě odmítl podepsat komunisty připravenou Ústavu 9. května a začátkem června po volbách do Národního shromáždění, v nichž se poprvé hlasovalo pro jednotnou kandidátku Národní fronty, rezignoval.
Prezidentem se poté stal Gottwald a premiérem Zápotocký.
