Za socialismu jsme měli kraje. Za kapitalismu byly zrušeny coby socialistická veteš. Správu převzaly obce a okresy. Pro lidi však nebylo důležité, že mají někam blíž a někam dál. Podstatné bylo, že už proti nim nestojí úředník- pán a nepřítel. Nýbrž veřejná služba, často sice zmatená a bohužel i úplatná, nesrovnatelně však komfortnější než dřív.
Nyní máme nejnovější vymoženost evropské demokracie a trhu - kraje. Okrasy jsou rušeny. Krajští úředníci se střídají u počítačů, neboť se dodávky zpozdily, některým kape na hlavu, neboť střechy nejsou dokončeny. Ani to většinu lidí netrápí.
Co je trápí? Nesmyslné fronty na dopravních inspektorátech. Daň z hlavy za popelnici, kvůli které se musí jít znovu hlásit. Daňové formuláře tak složité, že jim nerozumějí nejen úředníci, ale ani ti, kdo je vymysleli. Nekonečně dlouhé stavební řízení. Zoufalá nemožnost domoci se rychle opravy špatného úředního rozhodnutí.
Rakousko-uherská kategorizace živností a nesmyslné podmínky na živnostníky kladené... Zkrátka to, že člověk je pro ouřad, a ne ouřad pro člověka. Žádné z těchto nezasloužených trápení, jimž je nevinný člověk ze strany státu vystaven, nezmění doba, po jakou za nimi jede.
Je velmi nepravděpodobné, že je v brzké době změní nedávno schválený zákon o státní službě, který má šlechtit plemeno vstřícnějších a výkonnějších byrokratů. Kdo to může změnit, jsou politici. Pravicové strany si uvědomují nesmyslnost některých byrokratických úkonů. My jsme, kdo to změníme! Říkají.
Logicky odmítají reformy reforem a hlásají, že se zákony a vyhlášky mají zjednodušit tak, aby lidi neotravovaly. Bylo by pěkné, kdyby, jestli se dostanou opět k moci, svá slova proměnily v činy. Část oněch nesmyslů totiž přežívá ještě z dob první pravostředové vlády...
