„Evropu bych přirovnal k lodi, do níž teče. Je to takový Titanic. Tenkrát na palubě hrála muzika, společnost se bavila, tancovalo se, a loď se potápěla. My jsme na tom dnes stejně. Jakmile chvilku není sranda, zábava a adrenalin, už jsme neklidní,“ říká psychiatr, pedagog, spisovatel, soudní znalec v oboru psychiatrie a katolický kněz Jaroslav Maxmilián Kašparů. Muž s největším počtem vysokoškolských titulů v Česku, jenž sám o sobě tvrdí, že je „špatně sjednoceným Evropanem a nepřizpůsobivým občanem“. A tohoto titulu si prý cení nejvíce.
Žijeme v přelomové době. Jsme svědky odcházení starých dobrých časů? Staré dobré časy vždycky odcházely. Vzpomínám si na dědečka, jenž se narodil v předminulém století. Říkával: „Za císaře pána deset deka salámu. To bylo salámu! Dneska je deset deka salámu daleko méně než tenkrát.“ Tím dával najevo, že staré dobré časy odcházejí. Naopak mladá generace vždycky hlásá: „S námi ty lepší časy teprve přicházejí!“
Spisovatel Ernest Hemingway řekl: „Nejpodivuhodnější na budoucnosti je představa, že naši dobu budou nazývat staré zlaté časy.“ Mezigenerační řevnivost tady vždycky byla a vždycky se s tím společnost nějak vypořádala. Dnes nám však chybí osobnosti a vzory. Čili autority. Chybí tady nějaký osvícený člověk, na něhož bychom mohli ukázat prstem a říct: „Podle tohoto člověka, ano!“ Každé čtyři roky se hledá v České republice spasitel. Nejdříve to byl Klaus, pak Zeman, Špidla, Paroubek, Topolánek... Pořád se hledá někdo nový, protože každý z těch starých zklamal. Pak se hledal spasitel v Babišovi, naposledy ve Fialovi. Nevím, co bude dál.
Nacházíme se ve stavu mezi alzheimerem a narkózou. Alzheimer nás učí zapomínat, co bylo, a narkóza nám neříká, co je teď.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel
