Zástupce národa, který je tak hrdý na své diplomatické schopnosti, se totiž předvedl jako zcela nediplomatický hrubián. "Radil" celému tuctu zemí, že by měly "držet hubu". Soudil, že tyto země mají méně práv než ty, které jsou už členy unie. A nakonec hrozil: blíže neurčenými "referendy" všem a Bulharům či Rumunům navíc zákazem vstupu.
Na výklady, že některé země mají více práv než jiné, jsou všichni ve střední Evropě zvyklí. Na vzteklé výlevy (po nichž často přišly tanky) také. Francie se nemusela namáhat. Pokud chce Jacques Chirac zastoupit Leonida Brežněva a křísit jeho doktrínu omezené suverenity (čili menších práv pro některé země), je mu přáno. Měl by si jen uvědomit, že takovým chováním dotlačí na americkou stranu více zemí, než by si přál.
Francie by nyní udělala velmi dobře, kdyby našla cestu, jak se velmi zdvořile omluvit za výpady svého prezidenta. Udělat to samozřejmě nemusí. Tím však jen dá najevo, že nerespektuje právo jiných na vyjádření svého postoje. Pokud dá najevo, že nerespektuje nikoho a nic kromě sebe, není ani důvod, aby někdo ve střední Evropě respektoval ji a její představy, přání, návrhy.
Francie se v posledních týdnech neustále domáhala společného postoje Evropy k irácké krizi. Když toho konečně dosáhla, udělal její prezident vše, aby si tohoto úspěchu nikdo ani nevšiml. Říká se tomu "střelit si kulku do vlastní nohy".
