Diskuze

Školáků s poruchou chování přibývá, učitelé ani rodiče si s nimi nevědí rady

Za posledních deset let se se v Česku zdesetinásobil počet dětí trpících například poruchou koncentrace nebo ADHD. Školní poradny tyto zdravotní handicapy, které mohou mít značný vliv na studijní výkony dítěte, řadí mezi vývojové poruchy chování. S takovými žáky si mnohdy nevědí rady učitelé ani rodiče.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JA

Moc si nenaběhl , jen prezentuje svoji neznalost, neodbornost a domněnky. V této diskuzi se ukazuje nemoc dnešní doby - čím méně o tématu víš , tím více se musíš k tomu vyjadřovat a dávat své parozumy a domněnky . Dříve tím trpěli hlavně důchodci , které nikdo nechtěl poslouchat a to třeba proto , že prostě byli hloupý a omezení , dnes se to, bohužel, týká i mladších. Ta první osoba nebyla myšlena přímo na Vás.

0 0
možnosti
OU
Uživatel požádal o vymazání
0 0
možnosti
MK

Pokrok a diagnostiku nezastavíš, dřív bylo dítě chytré nebo pomalejší, dnes jsou všechny chytré jen mají některé poruchy chování. Dřív bylo dítko pilné či lenivé, dnes jsou pilní všichni, bohužel někteří trpí prokrastinací.:-)

4 0
možnosti
VV

Největší průšvih inkluze je to, že děti s poruchami nemají šanci zažít pocit úspěchu - sebelepší individuální plán nepomůže, aby se děti (samy mezi sebou) nesrovnávaly. Včetně těch inkludovaných dětí, které vidí své spolužáky a vědí, že na ně samy nemají, i kdyby je učitelka chválila horem dolem. Vždyť to je, jako byste poslali traktor na dálnici. Bude zdržovat, všichni na něj budou naštvaní. Přitom na poli zas bude k něčemu jen ten traktor a rychlá auta se můžou jít leda vycpat. Tak proč ho nenechat dělat, co umí? Proč mu nedopřát speciální školu, malé skupiny, individuální přístup, zvlášť školené pedagogy - to v běžné škole prostě nejde a nepůjde. O tom, jaký má tohle vliv na chytré děti, na které není pro samé individuální plány čas vůbec, ani nemluvím. A pak se divíme, že jako národ hloupneme. Aby ne, když se pořád snižují nároky, aby stačili úplně všichni.

13 0
možnosti
JK

Tak jest. Doplatí na to všichni, ale nejvíc ti inkludovaní. Ze speciálky měli šanci se vyučit a leckdy i udělat maturitu. Na ZŠ jsou za outsidery a často i terčem posměchu od spolužáků.

5 0
možnosti
PH

P29e91t45r 10H72u32l68k35a

22. 3. 2019 15:24

Vždycky je to o vůli rodičů s dítětem pracovat a věnovat se mu. Souhlasím i s názorem, že svůj podíl na tom má i zvyšující se věk rodičů. Mladší rodič má prostě více sil a řekl bych, že i větší míru porozumění. S dcerou (narodila se mi ve 24 letech) jsem se musel celých devět let základní školy prakticky denně učit a povzbuzovat ji, když po celovečerním trápení donesla druhý den čtyřku. A přece vystudovala střední školu s maturitou, kterou si sama vybrala. Zvládla angličtinu na FCE i vysokou školu. Při její promoci jsem si vzpomněl, jak mi říkávali, to víte pane, žádný genius to nebude. Dneska jsem na ni pyšný, jak jim o slovy Spectabilis "něco dokázala"

1 1
možnosti
OU
Uživatel požádal o vymazání
1 2
možnosti
MK

Zásadním problémem je selhávání rodin rostoucí věkový průměr rodičů. Spousta třicátníků, pětatřicátníků si vytvořila celkem vysoký životní standard, ze kterého nejsou ochotni slevovat a když už sleví, tak jenom na životní úrovni. Že by měli věnovat dětem kromě peněz v první řadě čas a vlastní energii, se dnes nosí stále méně a tohle jsou důsledky.

K tomu připočítejme snahu eráru vychovávat u nás nesvéprávné jedince, kteří si neumí přečíst složení potravin, úvěrovou smlouvu či podmínky vedení bankovního účtu, protože přece stát je ochrání a máme krásný obrázek lidí, kteří očekávají, že jejich problémy s dětmi vyřeší škola. A když se to škole nepovede, zajdou aspoň do poradny pro papír, aby dítko aspoň nepropadalo.

6 2
možnosti
Foto

Určitě na to mají vliv i technologie, jsou to projevy digitální demence - je o tom i kniha, kde jsou odkazy na výzkumy... a další je jistě nejistota a rozvrat v rodinách, co psychiku dítěte ovlivňuje. A učitelé toho opravdu moc dělat nemůžou, když mají 30 dětí ve třídě, nemůžou zohledňovat neustále některé děti s poruchou - zažila jsem třídu s 10 dětma a 2 byly hyper- ADHD- něco, a i tak měly učitelka a asistentka co dělat, aby nebyla celá výuka rozstřílená - takže menší třídní kolektivy, asistenti pedagoga, individuální plány, to je budoucnost našeho školství, lepší už to totiž nebude, je to trend v celé tzv. vyspělé civilizaci. A ti, kdo dávají už nemluvňatům na hraní mobily a tablety do ruky, si můžou "gratulovat", že k tomu významnou měrou přispívají. Můj známý dostal v dětství doporučení k psychiatrovi, že se prý ve škole nesoustředí - maminka ho nedala, vydržela to s ním, věnovala se mu ze všech sil - a dnes je to úžasný chlap, se spoustou zájmů a znalostí. Dnes by takové dítě bylo označeno jako ADHD. To jen pro povzbuzení rodičům, kteří mají dítě s "poruchou" - jednou se vaše úsilí vyplatí, vydržte a nenechte vaše děti značkovat!

3 2
možnosti
OU
Uživatel požádal o vymazání
10 4
možnosti
OU
Uživatel požádal o vymazání
3 7
možnosti
LD

Facka v pravou chvíli dokáže víc než hodinové kecání na třídní schůzce.A ono to fungovalo.

7 4
možnosti
JH

aaaa, další lékař

2 9
možnosti
JU

Celé je to rodičích a jejich výchově-nevýchově od prvních dní života dítěte.Jak si dítě rodič vychová,takové ho má.Proutek se ohýbá za mlada,když začne dřevnatět už si roste po svém.A hlavně,ze všeho se dělá přílišná věda.Osvědčené metody výchovy válcují novodobé experimenty končící různými "poruchami" chování dětí.Děti vyrůstají bez vymezování hranic,mnohdy děti spíše řídí své rodiče.Mají pocit a vlastně vžitou jistotu,že mohou vše,cokoliv a kdykoliv.

5 2
možnosti
JH

Atestace z klinické psychologie?

3 0
možnosti