Nevím, ale kdokoliv je schopen sám sebe označit způsobem, který je snad většinou populace, natožpak jmenovanou skupinou, chápán tak nějak pejorativně ("katolické buzny"), musí mít smysl pro humor, což je mi sympatické. A pokud se protesty neozývají přímo z řad "katolických buzen", jichž zejména by se takovéto označení mohlo dotknout, odůvodnění pana prezidenta mi připadá spíše jako výmluva.
Pokud pak pan Putna ze svého transparentu oslovuje Bátoru, jde nejspíše o odpověď na odmítavé stanovisko druhého jmenovaného (viz četné zpravodajské odkazy zde i jinde), tedy opět nic, co by mě jakkoliv pohoršovalo.
Pan Putna mi nemusí být sympatický, vlastně ho ani neznám. Jako kluk (tedy nedospělý jedinec, který realitě světa dosud plně nerozumí) jsem se homosexuálům taky často smál a sklízel potlesk za vtipy vypravované na jejich účet. Ale dnes znám řadu homosexuálů osobně, přátelím se s nimi, nesměju se jim a nestydím se za to - domnívám se, že už nejsem to hloupě vtipkující děcko (vyjma občasného ostudného selhání nad n-tým pivem), jimiž se to v této diskuzi hemží. Naučil jsem se nepodléhat osobním antipatiím, a i když je to někdy těžké, alespoň se snažím na věci dívat nezaujatě.
V tomto sporu - v tomto okamžiku - jde podle mě skutečně o definování kompetencí. Mnozí si zde výraz "jmenovat" vykládají tak, že jmenující rozhoduje. Podíváme-li se ovšem na tradici jmenování napříč časem, je zřejmé, že role prezidenta ("zděděná" z dob R.-U.) je míněna symbolicky a má profesuře dodat vážnosti. Je řekněme dekorací onoho ritu.
Jak již bylo tolikrát řečeno, kandidáti na profesuru procházejí přísným řízením, v rámci něhož jsou navrhováni. Jde o jejich odbornost, k níž se prezident coby politický zástupce nemůže kompetentně vyjadřovat. Nejde tu přeci o totéž, jako například když chceme v případě amnestií kontrasignaci dalších ústavních činitelů coby jakousi pojistku proti zneužití.
Je-li zákon formulován nejasně, pojďme to napravit a redefinujme "jmenování profesorem".
