1. Počítačový mág, který "od stolu" vnikl do databáze České spořitelny - asi proto, aby si ověřil své schopnosti a svůj "úlovek" náležitě zpeněžil.
Tuto možnost vylučují pracovníci České spořitelny: tvrdí, že zabezpečení údajů klientů je na špičkové úrovni. Počítačoví odborníci nicméně upozorňují, že "nabourat se" je možné do jakkoli chráněného informačního systému. "Je to pouze otázka peněz," souhlasí s ostatními specialista na tento obor Zbyněk Pospíchal. Dodal, že třeba rozluštění 64-bitového klíče by jedinému počítači trvalo zhruba padesát let - pokud si uživatel pořídí další technické vybavení, tato doba se podstatně zkrátí.
Naproti tomu výzkumy FBI téměř vylučují, že by byl člověk, který operuje osobními informacemi klientů České spořitelny, jen "obyčejným" počítačovým pirátem. Statistiky FBI dokládají, že osmdesát procent úniků dat byly "úniky zevnitř". Přesně před čtrnácti dny se přesto počítačový pirát (hacker), známý v internetové komunitě jako ReDaTtAcK, vloupal do sítě největší belgické banky a získal stejné informace jako tuzemský pirát.
"Tato skutečnost napovídá, čím se člověk, který vykradl údaje České spořitelny, mohl nechat inspirovat," připomíná Petr Koutecký, ředitel českého zastoupení společnosti Articon, která se zabývá ochranou dat a informací.
2. Bývalý zaměstnanec spořitelny, který na svého zaměstnavatele z nějakého důvodu zanevřel a rozhodl se mu pomstít.
Pro tuto variantu hovoří především znalost údajů, které pachatel zmiňuje ve své nabídce pod kolonkou "Technická specifikace". "Ten člověk používá výrazy, které mohl slyšet, jen pokud pracoval v nějakém peněžním ústavu," míní jeden ze zaměstnanců spořitelny, který nabídku četl.
I další pracovníci tohoto peněžního ústavu se přiklánějí k názoru, že informace o majitelích sporožirových účtů odnesl z banky někdo z jejich bývalých či současných kolegů, a zmiňují časovou náročnost zcizení údajů. "Vzhledem k velikosti souboru lze odhadnout, že doba přenosu po telefonní lince dosáhla zhruba pětadvaceti hodin. Být takovou dobu připojen k bankovnímu systému a plynule přenášet data musí být nápadné," tvrdí Hanzlík.
Jenže: zaměstnanci sice mají k vnitřním systémům snazší přístup, ale každý jejich krok systém zaznamená. "Tedy je snadno dohledatelné, kdo a kdy ho provedl," říká Pospíchal. "Obejít tyto ochranné systémy rozhodně nemůže pracovník na přepážce, ale člověk s detailní znalostí daného systému," podotýká.
Verzi číslo 2 nevylučují ani kriminalisté. Ti se však ještě více přiklánějí k následující možnosti:
3. Pachatel se spojil s komplicem-zaměstnancem České spořitelny.
Okruh lidí, kteří by připadali v úvahu jako spojenci, je v České spořitelně dostatečně velký. Ve hře by mohla být případná tučná provize.
"Tato možnost se skutečně zdá nejschůdnější. Najít prostě člověka, který má k systému přístup, uplatit ho nebo jinak zainteresovat," soudí Robert Hanzlík z JUNyKS serveru.
Jednoznačně dosud nikdo nevyloučil ani poslední z možností, že za činem je:
4. Konkurent, který chtěl poškodil dobré jméno České spořitelny.
Její šéf Dušan Baran ve svém prohlášení naznačil: "Nelze vyloučit ani snahu zhoršit pozici spořitelny v nynějším předprivatizačním období."
Ale i tak by pirát musel zvolit jednu z výše uvedených variant.
