Každá revoluce začíná vždy zdola. Papež František je revolucionář, který zná velmi dobře situaci normálního člověka řešícího každodenní problémy. Je to papež, který až do okamžiku svého zvolení žil a pracoval mezi lidmi. Je to pastýř, který byl se svým stádem v Buenos Aires, a zná jeho problémy, radosti a starosti a ví, že jako pastýř nemůže být k tomu lhostejný.
P. Juan ProvechoV roce 1995 absolvoval teologii na Pontificia Universita Comillas v Madridu a byl vysvěcen na kněze augustiniánského řádu. V roce 1997 ho řád poslal do České republiky. Po svém příchodu do Prahy začal studovat obor Mediální komunikace na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a studia úspěšně dokončil roku 2001. Od roku 2003 do roku 2011 zastával funkci faráře v kostele sv. Tomáše na Malé Straně v Praze. Mezi lety 2007 a 2009 pracoval jako vedoucí tiskového střediska České biskupské konference. V současnosti je ředitelem školy sv. Augustina v Praze 4. |
Je to papež, který mluví jazykem normálního člověka, který je pokorný, který se usmívá, který mluví gesty, který žije skromným způsobem života, jako sv. František z Assisi, od kterého si vzal jméno. Je to papež, který umí komunikovat a chápe, že je třeba, aby církev, jak říkal jeho předchůdce Jan Pavel II., byla budovou se skleněnými stěnami, do níž se každý může podívat a vidět, co je vevnitř.
Je to papež naděje a radosti pro katolickou církev, která se potřebuje nad sebou zamyslet a komunikovat se světem bez toho, aby ztratila vlastní identitu; papež, který ví, že je třeba bojovat proti zlu, které i v církvi existuje, a dělat to tak, že on sám bude příkladem: tím, že je opravdovým pastýřem a ne jen úředníkem a teologem.
Je to papež, který bude bojovat proti hříchům a skandálům v církvi způsobem, který charakterizoval sv. Augustin: milovat hříšníka, ale nenávidět hřích. Je to papež "restartu", který ve své první homilii vybídl vrátit se ke způsobu života, o kterém čteme v Bibli a který by měl být pro křesťana zásadní: k věrnosti v následování Ježíše Krista radostným a skromným způsobem.
Papež chce, aby církev byla dobrá a aby byla věrná Tomu, komu patří. Chápe a zároveň žádá, aby byla dobrá, aby nezapomněla na své původní poslání. To má začínat právě u těch, kteří mají nějakou zodpovědnost, a pokračovat u každého katolíka. Pak nebude třeba dělat si starosti, protože sám Bůh se bude o svou církev starat. Vedle toho papež patrně bude pokračovat ve výzvě a pozvání Jana Pavla II.: "Nebojte se! Buďte otevření, protože je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?"
Modlete se za papeže
Do papeže Františka církev vkládá nejen naději, že bude schopen církev očišťovat a bojovat jako dobrý jezuita proti všemu, co v ní není v pořádku, ale hlavně důvěru, že bude také schopen vést dialog se sekulárním světem. Situace křesťanství a katolicismu prožívá krizi: křesťanské hodnoty se ztrácejí, ale tím i církev ztrácí na důvěryhodnosti. Od papeže Františka se očekává, že bude pracovat na tom, aby lidé znovu církvi věřili: nejen jako instituci, ale jako matce a aby v ní viděli místo, kde každý může najít útočiště a duchovní útěchu.
Evropa byla během několika staletí hlavním evangelizátorem světa. Stačí vzpomenout, kolik misionářů z evropských zemí cestovalo do Ameriky a do Afriky. A nyní nastal čas, jak bylo předpovídáno, kdy Afričané a Američané budou reevangelizovat Evropu. To je také, myslím si, další z důvodů, proč se stal papežem František. Křesťanství v Latinské Americe žije a Evropa, jestliže chce být symbolem pro lidi tohoto století, teď potřebuje získávat radost a naději ze života amerických křesťanů a katolíků. Křesťanství je radost, otevřenost, naděje, solidarita, služba… a to všechno papež František má.
Ale tu práci nemůže dělat sám. Každý člověk, který věří v potřebu revoluce nebo restartu, by měl papeži pomáhat. Ale jak? On sám to řekl při svém prvním poselství: "Modlete se za papeže!"
