Aktuální zákonodárné aktivity jsou označeny za předvolební populismus a jako takové rozcupovány. V této souvislosti se teď setkávám se spekulací, zda razantní, vstřícné premiérovy výroky jsou předvolební strategií, nebo výrazem nefalšované podpory zákonu o registrovaném partnerství dvojic téhož pohlaví. Samozřejmě, že obojí.
Prakticky ve všech státech Evropy, kde gayové a lesbičky mají postupně možnost registrované partnerství uvádět v život (v Dánsku už patnáct let!), ho prosadila sociální demokracie.
Zavedení této zákonné normy se stalo jedním z prvků evropského programu sociální demokracie. Často se tak dělo za podpory Zelených.
Protože ti u nás v parlamentu zatím absentují, pomáhají je nahradit hlasy zákonodárců z Unie svobody, KSČM a sporadicky z ODS.
Je proto logické, že i my věříme, že se nám dostane od české sociální demokracie, díky potenciálu vzešlému z voleb před třemi lety, nejvýraznější podpory. Premiér, ať už byl osloven dopisem Gay iniciativy s žádostí o osobní intervenci nebo z vlastního přesvědčení – zareagoval poctivě. Na rozdíl od ostatních parlamentních stran, jejichž poslanci a poslankyně mají možnost se rozhodovat při projednávání tohoto zákona individuálně, podle svého svědomí, protože nejsou vázáni předvolebním slibem, ČSSD tento slib před volbami v roce 2002 dala. Ve svém programu nabídla, že bude usilovat o prosazení registrovaného partnerství jako součásti úsilí o odstranění diskriminačních momentů v životě gay a lesbické minority. Pohříchu právě postoj některých sociálnědemokratických zákonodárců, kteří nebyli pro zákon v posledním hlasování v únoru 2005 (ve třetím čtení), zapříčinil neúspěch, byť o pouhý jeden hlas.
Chápu, že ne všichni sociální demokraté jsou z této zákonné normy z nejrůznějších důvodů nadšeni.
Avšak mnozí nerozhodnutí voliči byli nakonec přesvědčeni předvolebním slibem a dali ve volbách svůj hlas ČSSD. Myslím, že na to by měli její zástupci při hlasování pomyslet, tuto důvěru by neměli zradit.
V této souvislosti je premiérova aktivita potřebná a alarmující. V okolních státech byl zákon prosazen díky semknuté podpoře sociálních demokratů, kteří tak neučinili nic převratného – pouze důsledně splnili slib daný voličům. V dalších volbách se pak o ně mohli znovu opřít.
Registrované partnerství není pro své etické a hluboce lidské poselství vhodným objektem pro politické kšeftaření. V žádné zemi nezpůsobilo rozpad rodiny, nezkazilo mládež, nezruinovalo státní kasu údajnými výhodami, jak straší občany jeho odpůrci. Naopak. Mnohým pomáhá, nikomu neubližuje. Přináší konzervativní hodnotu do soužití dvou lidí, kteří se milují. Proto nerozumím povzdechu paní poslankyně Evy Novákové, právě z ČSSD: "Ten zákon je proti mému svědomí. Jsem v židovské obci. Co by asi tak řekl můj rabín, kdybych pro ten zákon hlasovala?"
Co by tak mohl říci... Pokud je moudrý, řekl by, že i v Izraeli žijí gayové a lesbičky, že mají svá práva, která se pomalu rozšiřují, a rodiče, kteří jim přejí plnohodnotné, rovnoprávné postavení. Řekl by, že je členkou ČSSD, protože se ztotožňuje s jejím programem, díky kterému dostala potřebné hlasy od voličů.
Řekl by, že židovské obci její ano neublíží, jako jí neublížilo v ostatních evropských zemích, kde působí a kde zákon dávno platí.
Paní poslankyně, dejte, prosím, hlas pro zákon. Vyplatí se to ČSSD i vašemu svědomí.
