- Stát dovoluje něco prodávat, nedovoluje to propagovat. Dostává se tak do podezření, že chce vypadat jako dobrák, ale vysoké spotřební daně si ponechá.
- Zavedené značky, jako je například Marlboro či Ballantines, reklamu nebudou potřebovat. Zůstanou v povědomí spotřebitelů.
Pouze se ztíží vstup na trh novým výrobcům.
- Každý zákaz lze obejít. Stratégové alkoholových a tabákových firem nepochybně najdou účinné způsoby, budou-li je potřebovat.
- Jaký máme pořádek v tom, co smějí a nesmějí "svobodní občané" požívat? Za marihuanu můžete být odsouzeni jako zločinci. Cigarety nebudou smět mít reklamu, jsou však tolerovány už u školních dětí. Alkohol, o jehož účincích se vedou spory, se nesmí nalévat mladistvým, zato se (ještě chvíli ) bude smět propagovat. Vepřové sádlo, prokazatelně škodlivé, smějí jíst už nemluvňata a reklam může mít nekonečně mnoho.
Klad zákazu - méně závislých mladých lidí - je diskutabilní. Čísla o rostoucí spotřebě měkkých drog ukazují, že zakazovat vášeň není účinné. Naopak zápory návrhu Evropské komise jsou silné a nesporné. Neměl by tedy projít, ačkoli vyhlíží tak ušlechtile.
