Mnozí Američané sice doufali, že tato organizace bude po protiteroristických akcích Spojených států po 11. září 2001 oslabená, ale fakta ukazují opak. Od roku 2002 figurovala nejméně v 17 pumových útocích, které zabily více než 700 lidí – je to více útoků a obětí než za všechny roky před 11. zářím.
Abychom tuto kampaň pochopili, shromáždil jsem údaje o 71 teroristech, kteří se mezi lety 1995 a 2004 zabili při atentátech financovaných sítí Usámy bin Ládina. Podařilo se mi zjistit jména, národnosti a detailní demografické informace o 67 z nich. Tyto údaje poskytují vhled do niterných příčin sebevražedného terorismu Al-Kajdy a ukazují, jak se strategie této skupiny od roku 2001 vyvíjela.
Sebevražední zabijáci
Shromážděná čísla ukazují na důležité zjištění, a sice, že Al-Kajda není tolik produktem islámského fundamentalismu, jako spíše jednoduchého strategického cíle: přimět Spojené státy a jejich západní spojence ke stažení vojenských sil z Arabského poloostrova a z dalších muslimských zemí.
Naprostá většina útočníků jsou občané Saúdské Arábie a dalších zemí Perského zálivu, v nichž USA od roku 1990 rozmísťovaly své jednotky.
Většina ze zbývajících sebevražedných teroristů původem pochází z nejbližších spojeneckých zemí USA v muslimském světě – Turecka, Egypta, Pákistánu, Indonésie a Maroka, nikoli z těch států, jež americké ministerstvo zahraničí označuje za "státní sponzory terorismu", jako Írán, Libye, Súdán a Irák.
Z Afghánistánu začali sebevražední teroristé odcházet teprve po Američany vedené invazi v roce 2001.
Jasnou implikací tohoto faktu je tedy to, že pokud by už Al-Kajda nemohla čerpat dobrovolníky z muslimských zemí, kde je velká přítomnost amerických jednotek, možná by se kvůli tomu její organizace zhroutila.
A dále: to, co mají útoky společné, není jejich umístění, ale spíše identita obětí. Od roku 2002 Al-Kajda zabila občany 18 z celkem 20 zemí, které Usáma bin Ládin označil za státy, které podporují americkou invazi do Afghánistánu a Iráku.
Existují přesvědčivé důkazy, že tento posun v plánech Al-Kajdy je výsledkem vědomé volby. V prosinci 2003 norská zpravodajská služba na radikálních islamistických internetových stránkách nalezla podrobnou strategii skupiny, jak přimět Spojené státy a jejich spojence k opuštění Iráku.
Jasně z ní vyplývalo, že už nestačí další, ještě spektakulárnější útoky na USA jako atentát z 11. září, ale že účinnější bude zaútočit na evropské spojence USA, a přinutit je tak ke stažení jednotek z Iráku a Afghánistánu, čímž by se zvýšila ekonomická a vojenská zátěž USA.
Zranitelné Španělsko
V dokumentu se zvláště uvažovalo nad výhodami útoků na Británii, Polsko a Španělsko a jeho autoři došli k závěru, že nejzranitelnější je – kvůli vysokému stupni domácí opozice vůči válce v Iráku – Španělsko.
"Je nutné co nejlépe využít všeobecných voleb ve Španělsku v březnu příštího roku," psalo se v dokumentu.
"Domníváme se, že španělská vláda nebude moci tolerovat více než dva, nejvýše tři údery, po nichž se bude muset stáhnout v důsledku tlaku veřejnosti. Pokud její jednotky v Iráku po úderech zůstanou, pak je téměř jistě postaráno o vítězství socialistické strany a stažení vojsk z Iráku bude součástí vládního programu."
Tento předpoklad se naplnil s vražednou přesností. Byl to však jen jeden z krok celého plánu: "Na konec zdůrazňujeme, že stažení španělských nebo italských jednotek z Iráku vytvoří velký tlak na britskou přítomnost; tlak, který možná Tony Blair neustojí, a tak kostky domina začnou rychle padat."
Ať už bomby do londýnského autobusu a metra umístil kdokoli, atentáty jasně zapadají do strategie Al-Kajdy po 11. září. A zatímco nevíme, zda zodpovědnost za útoky skutečně nese Tajná organizace Al-Kajdy v Evropě, jak to o sobě tato skupina tvrdí, pochopení logiky strategie Al-Kajdy nám možná pomůže vysvětlit, proč prohlášení skupiny obsahuje i hrozbu dalšími útoky v Itálii a v Dánsku, které mají své jednotky v Iráku.
V podstatě jde tedy o to, že teroristé nebyli zásadním způsobem oslabeni, ale změnili kurz a dosáhli významných úspěchů. Londýnské útoky jen utvrdí Usámu bin Ládina a další vůdce Al-Kajdy v jejich víře, že svého hlavního cíle dosáhnou: Amerika a její spojenci stáhnou své vojenské síly z muslimského světa.
