"V testu z občanské výchovy nás předčilo pouze Polsko, Finsko, Kypr a Řecko," řekla Ivana Křížová z Ústavu pro informace ve vzdělávání. Jenže v druhé části výzkumu, která ověřovala postoje k občanským aktivitám, skončili Češi hluboko pod průměrem.
Zatímco jinde je běžné, že 80 procent dětí z osmých tříd plánuje chodit k volbám, v Česku je to 65 procent. Obdobné je to třeba s ochotou vybírat peníze na sociální účely: v zahraničí 59 procent, v tuzemsku 28.
"Školy nedokáží látku nabídnout dostatečně přitažlivě - memorováním učiva se z nikoho dobrý občan nestane," soudí sociolog Jaromír Volek.
Škola nevychovává z dětí občany
Zeptejte se žáka osmé třídy, zda jednou bude chodit do ulic protestovat za lepší životní prostředí. Zda bude vybírat peníze na charitu. Odpoví: Ne, proč? Společně jen s několika postkomunistickými státy patří Česko k zemím, kde se žáci prakticky nezajímají o to, čemu se říká občanský život.
Nebaví je politika, pochybují o důležitosti účasti u voleb, o vstupu do politické strany neuvažují už vůbec. V porovnání se světem jsou také nejméně ochotni zapojit se do sbírání peněz na charitu.
"Relativně málo se zapojují do činnosti různých organizací pro mládež, nemají chuť ovlivňovat dění na škole, nevěří ve smysl studentských parlamentů," vypočítává Ivana Křížová z Ústavu pro informace ve vzdělávání, která je autorkou české části mezinárodního výzkumu občanské výchovy, do kterého se zapojilo osmadvacet zemí z celého světa. Čeští žáci v něm dosáhli dobrých výsledků - pokud jde o vědomosti.
Jejich postoj k občanským aktivitám byl však v porovnání s postojem zahraničních vrstevníků žalostný. "Chybu lze hledat ve školách. Ukázalo se, že české školy žáky k občanské aktivitě rozhodně nevychovávají," uvedla Křížová.
O tom svědčí i další údaj z výzkumu: podle něj vnímá pouze jedenáct procent žáků atmosféru v hodině občanské výchovy jako otevřenou pro volnou diskusi. Většina má pocit, že vlastní názory nejsou vítány.
"Bohužel - na řadě škol přežívá direktivní vyučování. To děti natolik otráví a znudí, že se u nich vyskytne notorický nezájem o vyučování," říká ředitel Svobodné základní školy v Londýnské ulici v Praze Jaroslav Kotal.
Souhlasí i jeho kolega Miloslav Straka, ředitel 5. základní školy ve Žďáru nad Sázavou: "Kromě toho ale může za nezájem dětí také stáří pedagogického sboru.
Někteří starší kolegové se prostě neměli kde v uplynulých čtyřiceti letech naučit se žáky diskutovat," uvedl Straka, podle kterého si náprava vyžádá ještě hodně let.
Pedagogové se shodují, že nezájem o politické dění má kořeny ve výchově v rodině. "Můžeme na děti působit, jak chceme. Ale domácí prostředí je mnohem silnější, děti jsou věrnými obrazy svých rodičů. Ti na ně přenáší svá zklamání a svou deziluzi," míní ředitelka Základní školy v Mikulandské v Praze Věra Perlínová.
