(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Kohout kokrhá pokaždé jinak, i to zjišťují děti ve dvojjazyčných rodinách

  • 76
„Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem“ zní jedno české přísloví. Partner z ciziny už dávno není výjimkou a v domácnostech tak najdeme i více bilingvních rodin, které v životě hledají společnou řeč. Výchova dětí ve dvojjazyčných a vícejazyčných rodinách má svá pravidla, její nejlepší možné postupy studují také psychologové.

„Když jsme doma s Oliverem sami, mluvím na něj převážně česky a normálně ve větách typu ‚Jak se ti líbilo ve školce? Bylo to dobrý? Co jste dělali?’ Odpoví mi na to ‚jo‘ nebo ‚dobrý’ v češtině, ale jinak mi začne povídat, co dělali, v angličtině,“ popisuje každodenní život s tříletým Oliverem třicetiletá Kateřina, která žije v Anglii už několik let. Ve společnosti to ale praktikují jinak. 

„Když jsem v Anglii mezi lidmi, mluvím na něj anglicky aby nebyl izolovaný. Cítím to i na sobě. Jak začnu mluvit česky, podívají se na mě a už nemají zájem nějak komunikovat, takže se to snažím minimalizovat,“ dokresluje a říká, že chce, aby její syn uměl mluvit nejen jazykem, který je pro něj přirozený, ale aby mohl komunikovat i s rodinou v Čechách.

„Ze začátku pro mě bylo divné na něj mluvit anglicky, ale už jsem si zvykla. Řekla bych jen, že je to náročnější pro Dana (manžela, pozn. redakce). Ten kolikrát neví co mu říkám, protože nerozumí česky, zná jen nějaká slovíčka nebo fráze. Anglicky mluvíme taky během návštěv, které k nám přijdou. Česky tam jednoduše nikdo nerozumí. Je to občas blázinec, ale zase si na druhou stranu říkám, že syn nezná nic jiného, takže je to pro něj asi přirozené,“ dodává.

Pravidla jsou důležitá, stejně tak i rodilý mluvčí. Jinak je zmatek

Ve dvojjazyčných rodinách vyrůstají miliony dětí po celém světě a za podmínky dodržení základních pravidel to bývá pro ně zpravidla přínosem. Děti jsou schopny osvojit si dva jazyky zároveň na podobném principu jako jeden mateřský jazyk, i když je často jeden výraznější, což se může měnit. 

Citoslovce jsou legrace v hospodě, děti to neřeší

Český kohout dělá kykyryký, ale ten anglický cock-a-doodle-doo a francouzské kokrhání je zase cocorico. Jak se v tom má dítě vyznat? Podle psycholožky je to dětem jedno a rodiče by se nad to měli povznést, i když kohout dělal odjakživa kykyryký. 

„Citoslovce se v mnoha jazycích také liší, podobně jako slova. Děti s tím zpravidla žádný problém nemají, nepozastavují se nad tím, naučí se to od mala ve dvou variantách stejně jako slova. Právě tam se také uplatňuje to výše zmíněné větší abstraktní chápání funkce jazyka jako takového. Někdy to později spíš vtipně komentují, že anglický pes rozhodně nedělá haf, to jen český pes,“ říká Lucie Scholl.  

„Záleží, kolik času v jakém jazykovém prostředí dítě tráví. Podle výzkumů může bilingvismus dětem poskytovat výhodu v širší zkušenosti, lepší selektivní pozornosti, která se uplatňuje v divergentním myšlení a větší schopnosti sociální senzitivity. Děti jsou také více schopny reflektovat o jazyce jako takovém. Například ví, že stůl není vlastně stůl, ale rovná deska na čtyř nohou, která je třeba anglicky také table,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Lucie Scholl, která nejenže poskytuje konzultace k bilingvní výchově, ale sama tak své dvě děti vychovává. 

Ve dvojjazyčných rodinách by mělo platit nejdůležitější pravidlo, jeden člověk = jeden jazyk. Spolu s jazykem rodič předává i svou kulturu, nejlépe se mu vyjadřují emoce, a to je pro vývoj dítěte dobře. Je potřeba začít ideálně od narození a jazyky ani později v komunikaci s dítětem nepřepínat a neměnit. 

„Vůbec není dobré jazyky v jedné větě míchat, i když to samy děti v průběhu vývoje někdy dělají. Některé děti v určitém období se mohou trochu zaseknout a nechtějí mluvit jazykem, který je slabší nebo kterým nemluví kamarádi. Ale i tehdy je třeba vytrvat a dál důsledně používat zvolený jazyk, i když dítě odpovídá jinak, obvykle se to za nějakou dobu upraví,“ říká Lucie Scholl podle které je dobré podporovat co nejvíce ten slabší jazyk například extra kontakty s rodinou v zahraničí, kamarády nebo i volbou jazyka v televizi. 

V některých rodinách jsou vidět i rozdíly v řeči jako takové. Například devetatřicetiletá Marta má téměř čtyřletého syna. „Bydlíme v Čechách, ale každý mluvíme svoji řečí. Nejvíc česky, o něco méně francouzsky, ale mluvíme i anglicky. „Partner třeba trvá na tom, aby ho Adam oslovoval ‚papa‘ a nepoužíval slovo ‚táta‘,“ vysvětluje. Zdánlivá banalita má jednoduché vysvětlení. Oslovení tati lze kvůli výslovnosti snadno zaměnit s francouzským označením pro tetu nebo v horším případě s pejorativním označením pro homosexuála. Současně ho lze zaměnit s francouzským slovem „tétés“, které je v překladu vulgární. 

Marta s partnerem jsou oba učitelé, takže je to pro malého o něco jednodušší. Oba rodiče trvají na tom, aby se francouzsky naučil kvůli rodině a aby tímto jazykem uměl i správně psát. Jak Marta postupně vypráví, synovi je to celkem jedno a jazyky mu jdou. Zajímavé je to podle ní sledovat i ve školce. 

„Když synovi někdo řekne, že je cizinec, začne automaticky mluvit francouzsky. A je mu jedno, že je dítě z Německa, Austrálie nebo Jemenu. Každý cizinec pro něj jednoduše mluví francouzsky a hotovo,“ usmívá se přitom jeho maminka Marta. 

Táta si se synem nemusí rozumět, aby se spolu domluvili

Další variantou, jak se dá řešit manželství s cizincem, je třetí společný jazyk. Jako to má kolega Martin, který má dvě děti a jeho žena je Korejka. 

„Dceři je šest, synovi tři. S manželkou spolu mluvíme anglicky, ale na děti mluví každý z nás svým mateřským jazykem. Dcerka mluví velmi dobře korejsky i česky. Od malička se u ní oba jazyky rozvíjejí takřka rovnoměrně. Asi je to kvůli tomu, že jsem s Henim od malička trávil hodně času,“ popisuje Martin, který mluví česky i na svého syna. Když se o něj rodina rozrostla, trávil hodně času se starší dcerou, aby měla manželka na malého více času.

„Hesol mluví na svůj věk velmi dobře korejsky, ale česky naopak velmi málo. Rozumí mi, ale hodně těžko hledá slova. S ním jsem byl o poznání méně, také proto, že jsem zase trávil hodně času s dcerou poté, co se narodil a když byl malý,“ vysvětluje Martin, který dodává, že aby si se synem rozuměl, jazyk není to hlavní.

„Děti jsme nikdy angličtinu neučili, ani na ně anglicky nemluvili. Nechtěli jsme jim to dělat ještě těžší, i když to je zřejmě zbytečná obava. Nakonec musím říct, že nás dcera překvapuje. Jednak nám často rozumí, když mluvíme anglicky, a v poslední době také občas řekne sama od sebe nějakou větu v angličtině,“ nastiňuje život ve vícejazyčné rodině kolega Martin.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video